SVÁMÍ VISHWABALADHARANANDA

SWAMI VISHWABALADHARANANDA



Interview se Svámím Vishwabaladharanandou 3

SVÁMÍMU (DŘÍVE RAGHUDASOVI) JSOU POKLÁDÁNY DALŠÍ OTÁZKY A TAK SE INTERVIEW NEUSTÁLE ROZŠIŘUJE. SNAŽÍME SE VYBÍRAT PRO VÁS TY PODSTATNÉ A UKLÁDAT JE ZDE. POSTUPEM ČASU, POKUD TO TAK CÍTÍTE, SE MŮŽETE VRACET A PROČÍTAT TEXTY OPAKOVANĚ. PRONIKÁTE TÍM DO STÁLE VĚTŠÍ HLOUBKY OBSAHU, KTERÝ NÁSLEDNĚ MŮŽETE VNÍMAT JINÝM, HLUBŠÍM ROZMĚREM, JAKOBY TEXTY BYLY ŽIVOUCÍ.
V TÉTO ČÁSTI JSOU ULOŽENY NEJNOVĚJŠÍ OTÁZKY.

 

O:  Svámí, co si máme představit pod pojmem odevzdání se? Někteří lidé se tohoto pojmu bojí.

 

Svámí: Není třeba se ničeho obávat. Odevzdání neznamená nechat se ovládat. To ničí vaši vůli. Odevzdání je vyjádřit svou vůli naplno! Odevzdání je soulad vaší vůle s vyšší vůlí Boha!

 

O: Drahý Svámí, mnozí lidé na duchovní cestě a v běžném životě procházejí nelehkými obdobími, jelikož je provázejí bolesti, strasti, nemoce. Někteří lidé k Tobě přicházejí a žádají o pomoc, některým je pomoženo, někteří trpí nadále. Co bys k tomu řekl?

Svámí:Drazí, o tomto tématu jsem již několikrát hovořil a nyní bych chtěl poukázat na skutečnost, že i problémy, které nás provázejí, mohou být velkým požehnáním. Krásně k tomuto tématu promluvil můj Satguru Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda, který řekl, že všichni bychom rádi získali něco dobrého: chválu, dárky, hodné a milé lidi kolem... Chtěli bychom mít všechny věci, které se nám líbí. Ale jak víme, že opravdu potřebujeme to, co se nám líbí, že to, co chceme, je pro nás dobré? Zde je ošemetný moment. Základ je, že vidět něco jako dobré, nebo špatné je pohled založený na dualitě, pohled, který je založen na úsudku a výsledcích mysli. Ale tak dlouho, jak je člověk v mysli, je v nevědomosti a nikdy neví, co je opravdu pro něj/ni dobré. To znamená, že věci, které jsme moc chtěli, nemusí být pro nás dobré a naopak, některé problémy a těžkosti, s kterými se setkáváme, jsou požehnáním. Všichni Mistři to vědí.

Jeden svatý z 20.  století napsal: „Přijetí a nestěžování si je jediný správný způsob, jak jednat v jakékoli nepříjemné, bolestivé situaci, kterou nemůžeme změnit. To (situace) nastalo z Boží vůle a z důvodů, které ví On. Musíme vyhrát tím, že to bezvýhradně přijímáme s pochopením, že to bylo dáno Bohem. Bez ohledu na to, jak moc nás to mučí, pokud o tom budeme uvažovat takto, musí to být přínosem pro naši duši. Bůh nám posílá některá z jeho požehnání v podobě trnů a my hodně ztratíme, pokud bychom je odmítli. Existuje mnoho lidí, kteří mají tak plné ruce práce se sebou, že nemají čas na Boha. Pokud by se jim podařilo zbavit se egoismu, Bůh je naplní sebou a oni získají neobyčejnou sílu konat dobro ve světě. Můžeme mu bezpečně svěřit svůj život. On ví, kdy je potřeba bolest nebo ztráta – kdy jsou jediným způsobem jak získat, kdy je utrpení nutné, abychom se udrželi na cestě k Němu. Posílá problémy jako své milosrdenství a my můžeme hodně ztratit, pokud ztratíme srdce a ty trny odmítneme..."
Upřímně, mnoho z nás si vzpomene na Boha jen když něco není v pořádku.

Když Krišna přišel naposledy ke Kunti, zeptala se Ho: „...je jen jeden přínos toho, na co se Tě chci zeptat, a ten je, že nás navštěvuje jedno neštěstí za druhým. To a jen to způsobuje, že Ty jsi po celou dobu s námi. Lidé, kteří se narodili v dobrých rodinách, kteří jsou bohatí, kteří umí dobře číst a kteří mají své ego disponující silou, která jim přináší bohatství, jak mohou takoví lidé být schopni vyslovit Tvé jméno a volat Tě k sobě?“

Takže, co je požehnání?

Jistě, můžeme všichni říci, že je to něco dobrého. Ale když vzpomeneme na Boha, obrátíme se k němu a požádáme Ho o pomoc - není to pro nás dobré? V tom je hodně: pokora, neposuzování, odevzdání, bezpodmínečná láska. A tento okamžik sám o sobě je tak krásný, protože se člověk obrací k nejvzácnější a nejsilnější části své vnitřní bytosti!

Určitě to neznamená, že musíme trpět celý život. Všichni chceme být šťastní a usilujeme o tento cíl po celou dobu. Z času na čas máme problémy. Ale co když tyto problémy, které máme, jsou jen požehnáním, které nevidíme? Co když požehnání je hned za rohem nebo může být ještě blíže – prostě stojí vedle nás a hledí na nás se zájmem, kdy si ho všimneme!? Ale proto se musíme otočit dovnitř a obrátit se k Němu...

 

O: Svámí, jak může člověk dosáhnout Boha?

Svámí: Překonejte život, překonejte smrt, překonejte sami sebe, pak lze dosáhnout Boha. Je ve Vás, to je to štěstí, chopte se jej, neboť na to máte plné právo a nárok.

 

O: Svámí, v životě lidí, kteří jsou na duchovní cestě, se dějí mnohé zázraky. Jak to vysvětlit?

Svámí: To, co lidské bytosti vnímají jako zázrak, je pro Božství běžné konání s logickými vysvětleními vnímanými například v rovině kvantové fyziky. Je to Boží Láska, která koná.

 

O: V současné době procházíme náročným obdobím silných transformačních vln, velkých změn na mnoha úrovních, změn v nás samotných. Procházíme náročnými zkouškami a zátěžemi, které nás prověřují. Mnohdy jsme plní vnitřních rozporů, které prožíváme každý jiným způsobem. Většinou jim ani nerozumíme, můžete nám, prosím Svámí, k tomu něco říci?

Svámí: Dříve než se lidé rozhodnou jít duchovní cestou s Avatárem, měli by se vnitřně sami rozhodnout, co chtějí od života, čeho chtějí dosáhnout, co pro to chtějí udělat, jak chtějí žít? Jsem dostatečně připraven? Dostatečně vyzrálý? Zda jsou dostatečně silní, aby se mohli otvírat rychleji? Jestli to zvládne jejich psychika a jestli to zvládne jejich fyzické tělo? Jestli vůbec stačí vstřebávat to rychlé zrání, které se poté vzápětí začne objevovat. Transformační procesy zrání jsou nelehké, procházíme různé úrovně zrání, úrovně zralosti. Někdo je připraven zvládnout rychlou cestu, jiný ne. Duchovní zrání na rychlé cestě, přináší překážky a někdy i těžší překážky.

Těm, kteří si zvolí pomalou cestu, těm doporučuji jít/žít normálním životem, cestou rodiny, aby používali modlitbu, džapu, relaxaci, aby otvírali svá duchovní srdce, občas přišli na Daršan a nechali se měnit skrze Boží Světlo. Žili upřímným a přirozeným životem.Tito lidé potřebují delší čas na proměnu svých prožitků, kterými musejí projít, aby dostali větší sílu poznání, kterou potom budou potřebovat na cestě životem samotným.

Někteří lidé létají oběma nohama ve vzduchu, nejsou uzemnění. Ti, co chtějí jít cestou duchovní, musí být uzemnění. Pokud nejsou uzemnění, mají problémy s běžným životem. Nevědí, co je zodpovědnost vůči sobě i druhým. Nemají sílu převzít zodpovědnost za svůj život a vzít osud do svých rukou. Takoví lidé mají tendenci obviňovat ze svých vlastních problémů ty druhé. Tito lidé nemají stálou práci, nejsou schopni platit své složenky, uživit se. Je to celkem průšvih. Toto není duchovnost. Když jsou posláni zpět do života, do světa, je samozřejmé, že tomu budou vzdorovat. Těmto lidem přijde uvědomění v běžném životě. Měli by otevřít první, druhou a třetí čakru a pročistit tyto čakry.

Rychlá cesta, pomalá? …volba každého z nás. Ne každý může dostat stejně. Každá duše je jinak zralá, jinak připravená. Nechť se lidé svobodně rozhodnou jít duchovní cestou, rychlou duchovní cestou, kterou nabízí Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda.

K probuzení na cestě a ke zrání (v duchovním vývoji) je neodmyslitelná silná, nepřetržitá vůle, soustředění všeho myšlení, všeho cítění a pozemského chtění na svůj vytyčený duchovní cíl, na své zrání, které si ale musí každý člověk určit sám ke své realizaci.

Člověk, který skutečně vynaložil veškerou vůli na duchovní cestu, tak v sobě může vytvořit jakýsi stav silného zdroje. Odtud pak pomocí Světla - a i já tomu člověku pak pomáhám - budou přicházet božské proudy, které poté ve Vás budou pracovat třeba 24 hodin denně přirozenou cestou. A vůle, kterou si vytvoříte, bude vycházet ze síly proměny a božských proudů, které Vám dávám. Pokud vydržíte a upevníte se, nebudete již strháváni pozemskými vlivy, tímto vnějším světem, Májou. Neustále je nutné, aby si člověk hlídal ten svůj směr, který si určil ke svému duchovnímu zrání, který si určil na své cestě k božství a sebepoznání. Člověk, který se dostane až takhle daleko, pak v sobě nachází a poznává živé božství. Ta vůle, o které se zmiňuji, musí být přirozená, ale přitom musí být vydaná až za hranice lidských sil, ale přesto tam nesmí převládat násilné chtění toho člověka. Musí to být proud, aby něčeho dosáhl.

Když člověk bude poznávat duchovní svět a bude realizovat Boha, tak to bude vnímat živě, nejen po minutách, ale tyto proudy bude mít 24 hodin denně. Budete vnímat živé božství ve Vás a to, jak s Vámi pracuje. Jak Vás mění, jak Vás transformuje, jak Vás upevňuje. Duchovní srdce neboli Bůh v člověku, Bůh ve Vás, Bůh v nás, se v průběhu realizačních procesů rozšíří do celého těla. Záleží ovšem na tom, co ten daný člověk realizuje. Též záleží na zralosti jeho duše a na tom, co mu umožní jeho učitel.

Se mnou je to rychlá cesta, ne každý to zvládne…člověk může zaškobrtnout a ani si to neuvědomí, nevšimne si. Kdyby bylo Osvícení tak jednoduché, tak ho má každý, ale jak říkám znovu, toto není cesta pro sraby. Lidé se dotýkají a přichází velmi blízko a budou dostávat zkoušky a ty zkoušky jsou pro ně pravdivé, skutečné. To není zkouška jenom JAKO. To je zkouška, že člověk musí něčím projít.

Někdy se stane, že někteří na své cestě nejsou tak silní, aby na této cestě mohli dál pokračovat…. Nejsou tak silní, aby touto cestou mohli jít dál. Já nebudu moci toto umožňovat a budu muset trvat na tom, aby šli stranou, protože by realizovali zlo.

 

Svámí radí modlit se k Božské Matce, která nás může přenést přes naše zkoušky, náročné období.

 

O: Svámí, na své cestě někdy měníme své názory, je to cesta po hraně, ze které může každý z nás někde uklouznout. Lidé mluví o vizích, které zažívají. Do jaké míry jsou vize skutečné a pravdivé? Mohou nás odvést od naší cesty? Prosím, můžete nám říci, na co si máme dávat pozor?

Svámí: Často lidé mají nějaké vize, které měli oni sami nebo jejich přátelé, známí. Vypráví o svých vizích a dokonce se těmito vizemi řídí. Takoví lidé, kteří přikládají význam takovýmto vizím vzniklým v jejich vlastní fantazii, jim sami věří. Fantazie citlivých lidí je velmi pestrá. A tak si vymýšlí, aby upoutali pozornost cizích lidí kolem sebe, protože se jim zdá, že něco zajímavého našli, že je to jejich výhra. Vize duchovního světa nechodí tak často, jak si lidská fantazie či mysl dokáže vymýšlet. Vize od Boha přicházejí z vnitřní čistoty, kterou si člověk vypracovává na cestě, po níž kráčí k Bohu. Ta cesta není jednoduchá. Vize od Boha přichází velmi zřídka a jsou tak jasné, že člověk, který prošel vizí Boha, kterou mu poslal pro jeho duchovní růst, si je nechává jen a jen pro sebe jako pozorovatel. Pokud přijde taková vize, božská vize, ten člověk by si ji měl nechat pro sebe, protože i tak není otevřený na takové úrovni, aby dokázal vyhodnotit, co to vlastně bylo. Byl to sen nebo výtvor fantazie nebo skutečnost?

Lidé by měli dál pracovat sami na sobě. Měli by být pozorovatelé různých stavů. Měli by být pozorovatelé různých vizí. Měli by být bdělí. Nedávat takovým vizím žádný význam a nezdůrazňovat tuto vizi. Natož aby v nich ještě rostly. Pokud chcete jít dál, dojít opravdu co nejdál, nechte v sobě proudit stav upřímnosti, božské čisté Lásky. Ta nikdy nepůjde k ničemu, čeho by lidé museli následně litovat. K ničemu, co by jim přineslo bolest nebo utrpení. Poznávejte proudy, hledejte v sobě čistotu, sílu, uvědomění. To je to nejdůležitější uvědomění, které Vám přichází.

 

O: Lidé v současném světě zaživají zoufalství, beznaděj, bolest, války, ničí svůj život alkoholem či drogami. Kdo je za toto zodpovědný? Kdo je zodpovědný za současný stav světa? Proč se to děje?

Svámí: Lidé se ucházejí jen o plody autority. Vyhýbají se odpovědnosti, která z autority vyplývá. Po moci touží, ale břímě, které moc přináší nevítají. Chaos a utrpení dnešního světa stvořili lidé, kteří se vyšplhali na vysoká místa a neplní své povinnosti. Světový mír, zdravá prosperita a harmonie lidské společnosti nastanou jen tehdy, až když mocní tohoto světa získají seberealizaci. Nejvyšším smyslem života je dosáhnout trvalého štěstí a radosti. Hromadění všemožných materiálních věcí, hrabivost, chamtivost a nezodpovědnost vůči druhým nám štěstí a radost niky nepřinese. Teprve když začneme obohacovat druhé, náš život začíná.