SVÁMÍ VISHWABALADHARANANDA

SWAMI VISHWABALADHARANANDA



Interview se SVÁMÍM VISHWABALADHARANANDOU 1

SVÁMÍMU (DŘÍVE RAGHUDASOVI) JSOU POKLÁDÁNY DALŠÍ OTÁZKY, A TAK SE INTERVIEW NEUSTÁLE ROZŠIŘUJE. SNAŽÍME SE VYBÍRAT PRO VÁS TY PODSTATNÉ A UKLÁDAT JE ZDE. POSTUPEM ČASU, POKUD TO TAK CÍTÍTE, SE MŮŽETE VRACET A PROČÍTAT TEXTY OPAKOVANĚ. PRONIKÁTE TÍM DO STÁLE VĚTŠÍ HLOUBKY OBSAHU, KTERÝ NÁSLEDNĚ MŮŽETE VNÍMAT JINÝM, HLUBŠÍM ROZMĚREM, JAKOBY TEXTY BYLY ŽIVOUCÍ.

O: Při jednom Interview jsem byl svědkem, že k Vám přišla paní, která působila velmi klidným dojmem. Při Interview jste s ní začal pracovat a po krátké chvilce lapala hluboce po dechu, začala velmi hlasitě vzdychat, křičet a plakat zároveň. Pak jsem viděl, že jste ji ponořil do hlubokého klidu a míru. Co se to vlastně v tuto chvíli stalo?

Svámí: Tato paní za mnou přišla se svými problémy, které ji velmi tížily. Byla upřímná a nebála se mi na mou výzvu své problémy odevzdat. Zpočátku ale nechtěla. Bránila se a bylo jí hloupé mi tu negaci odevzdávat. Ujistil jsem ji však, že své problémy mi může odevzdat, neboť jsem zde právě proto. Je to milost mého Satgurua která proudí od Něho směrem k Vám. Tato paní dokázala své problémy odevzdat. 

 

O: Jak vnímáte současný stav ve světě?

Svámí: Lidstvo se nachází na pokraji sil své existence. Prázdný, západní způsob života již nemá mnohým lidem co nabídnout. Výchozím bodem je uvědomění si, že život má hlubší smysl, který překračuje pouhé uspokojování základních potřeb a oddávání se konzumu. Velkým krokem, který vede k uvědomění je meditace. Skrze ní dochází k poznání vlastního božského původu. Jak pravil Rámakrišna svým žákům: „Kdo vidí v Bohu svůj cíl, ten smí žít ve světě, avšak svět nesmí žít v něm.“ Lidé drancují přírodu, člověk vykořisťuje člověka. Sobectví a vlastní prospěch vítězí nad morálkou a etikou. Peníze a hmotný majetek jsou jediným měřítkem úspěchu, jímž jsou lidé hodnoceni. Ideály a ctnosti jsou vysmívány a považovány za druhotné až nechtěné. Člověk v oblasti peněz, majetku, hrabivosti a ziskuchtivosti nemůže mít nikdy dost, jelikož v ní nedojde naplnění. Je to začarovaný kruh iluze. Člověk bude chtít stále víc a víc. Přesto v této matérii nikdy nedojde konce. Je to slepá ulička, ve které se lidstvo nachází a neustále se do ní hlouběji řítí. Člověk již nemá žádnou cenu, namísto toho mají cenu věci, nikoli člověk. Sociální bezohlednost a chlad, neustálé násilí a agresivita se staly normou a stále častějšími projevy ve společnosti. Člověk se stává bezohledným, líným a pohodlným. Současná ideologie společnosti po neustálém ekonomickém růstu je zcestná a nebezpečná. Lidé se přou o maličkosti a ztrácí tak věci, které jsou důležité. Jednotlivec by si měl uvědomit, že uspokojení základních potřeb a oddávání se konzumu je destruktivní a mylné. Lidé sami by se měli rozhodnout, jakým způsobem života budou žít a jakým způsobem budou působit a vyzařovat na svou rodinu a své okolí. Lidé se vzdálili své vlastní podstatě a svému Vyššímu Já, které je v nich samých. Toto Vyšší Já, Světelné Já, Átma je tak degradováno, zastiňováno a utiskováno vnějším světem, negativním tlakem a stresem.

Západní svět se utápí v hmotném nadbytku a je neustále zahlcován nekonečnými, povrchními, negativními informacemi. Současná společnost se stává pro lidi otročinou a člověk se tak stává otrokem společnosti a jejího systému, a také své vlastní mysli, která ho neustále žene k matérii, hrabivosti, k nízkým chtíčům. Lidé mají klamný pocit jistoty ve vnějším, materiálním světě, myslí si, že se jim nic nemůže stát a nic je nemůže překvapit. Opak je pravdou. Budoucnost lidstva a společnosti stojí na velmi vratkých, nestabilních základech. Mnozí z nás již oprávněně pociťují, jak lehce zranitelná je současná civilizace. Proč? Jak se to stalo? Naše civilizace je vytvořena destruktivním myšlením a egem. Tento svět je výplodem sobecké mysli. Kde je řešení? Řešení je v nás samých. Je třeba se zastavit, ponořit se, uvědomit si, kým člověk ve skutečnosti je. Není tělem, ani myslí, nýbrž někonečným Duchem, Světlem, Boží Jiskrou (Átma), která je v nás. Pokora, meditace, tedy duchovní praktiky jsou řešením a osvobozením pro člověka jako jednotlivce, tak i pro celou společnost. Je také třeba, aby člověk respektoval vesmírné zákony, které se nedají obcházet. Při jejich porušování člověk na sebe musí vzít veškerou zodpovědnost. Je třeba se zastavit, probudit se a v tichu si uvědomit své hluboké zázračné moudro, které v nás bdí. Usilujme o vzájemnou moudrost a lásku v Jednotě, která nás spojuje. Moudrost a naše Vyšší Já nás sjednocuje, je tedy tvořivé. Namísto toho ego odděluje, je destruktivní. Proto je potřeba se ponořit do našeho Vyššího Já, kde meditace a vnitřní i vnější očista se stávají tou cestou, východiskem z krize. Posuzování, odsuzování, hašteření a vzájemné pomlouvání, které jsou tak typické pro dnešní dobu, ničemu nepomohou. Spojme se a společně usilujme o záchranu a očistu lidstva i celé lidské společnosti.

 

O: Co by lidé měli udělat, aby v sobě nalezli vnitřní svobodu a ve světě svobodu vnější?

Svámí: Tato svoboda se vzájemně nevylučuje, pokud naleznete vnitřní svobodu v sobě, a to je podstatné, tak potom naleznete i tu vnější svobodu ve světě. K tomu by lidé měli udělat první krok a ten je, nebát se změn. Nebojte se tedy změn. Změny jsou přirozené a jsou nutností. Celý vesmír je neustále v každém okamžiku měněn a je v pohybu. Nestagnuje tedy. To jen někteří lidé stagnují a bojí se změn a s tím přicházejících nejistot. Však nejistoty s tím spojené mohou vést k naději a osvobození. Nedržme se tedy křečovitě svých starých a zakořeněných názorů, dogmat, zvyků a závislostí. Člověk smýšlí o Bohu, o životě, o sobě a o vesmíru a skutečně nezná ani jedno včetně sebe samého. Člověk raději nepředstavitelně trpí, než-li by provedl změnu. Lidé si hýčkají a pěstují své trýznitele a otrokáře a své závislosti jak ve světě vnitřním, tak v tom vnějším. To je opravdu tak těžké to rozpoznat?

Proč člověk souhlasí, aby se stával neustálým a poslušným otrokem své vlastní mysli ve světě vnitřním a poslušným otrokem ve světě vnějším tím, že si hýčká nevědomě své otrokáře, moci-chtivé pány náboženské a politické vůdce a jejich dogmata? Toto můžeme nazvat nevědomostí a jak již jsem mnohokrát řekl, nevědomost je horší než smrt. Můžeme být ale částečně klidní, neboť přichází doba, kdy politika pozře sebe sama i se svými politiky a vůdci, kteří jsou zodpovědní za stav tohoto světa. Politika tak přivede sebe samu k úplné destrukci, a tak se přivede svou vlastní silou k úplnému zániku. Lidé jsou jako otroci v neustálém stresu, honící se za penězi a iluzemi vnějšího světa na místo toho, aby se zastavili a skutečně osvobodili.

 

O: Co je to Světlo, co je to Bůh?

Svámí: A co není Bůh? Bůh je vše, Světlo je vše, Paramátman je vše, nelze to rozlišovat, oddělovat. Všechny světy, všechny vesmíry, všechny bytosti, všechno, co jest, celé stvoření vzešlo od Boha, vzešlo ze Světla, vzešlo z Paramátmanu a zase se do Něj navrátí, až přijde čas. Není nic mimo Světlo, není nic mimo Boha, není nic mimo Paramátman. Bůh je obsažen ve všem a je esencí všeho. Je nad námi, pod námi, vedle nás, v nás a my jsme v Něm. Není nic, co by bylo mimo Boha. Jak by jen mohlo být, to není ani možné. Světlem (Átma) je naplněno vše, každá věc, každá bytost, každá rostlina, každý atom. Átma je jiskrou Boha. Paramátman je Bůh. Ovšem Bůh je jen slovo, Paramátman je jen slovo, Světlo je jen slovo. Bůh nemá tvar, Boha nemůžeme vidět lidskýma očima. Bůh je Nejvyšší transcendentno, Bůh je nejvyšší duch, Bůh není bytost, jelikož Bůh je samotné Bytí, nelze jej uchopit. Boha však lze cítit, vyciťovat a splynout s ním. Jedna z cest k Němu vede skrze pokornou, upřímnou a usilující meditaci. Přesto Bůh na sebe dokáže vzít všechny tvary, všechna jména, všechny podoby. A to proto, aby mohl být spatřen lidskýma očima v podobě člověka. PrémAvatár Paramahamsa Vishwananda je toho důkazem.

 

O: Jak působí Světlo?

Svámí: Světlo otevírá v lidech duchovnost a dává jim uvědomění skutečné Pravdy. Lidé mají takto možnost uvědomit si svou pravou, jedinou, svrchovanou, světelnou, neposkvrněnou, samozářící, tedy božskou podstatu, která je ukryta a zahalena v nich samých. Působení Světla odkrývá v jednotlivci závoj, který brání, aby bytost sama o sobě znovu zazářila ve své jedinečnosti. Upevňuje víru, posiluje jednotlivce, hledajícím vyzdvihuje duchovnost a nemocné léčí. Všechny bytosti v celém Stvoření a všechno, co jest, vzešlo z Boha a do něho se opět navrátí. Než se tak stane, mají možnost tyto stvořené bytosti uvědomit si a najít v sobě tuto božskou podstatu a základnu. Tato základna je jako zářivý diamant, který je v nevědomém člověku pokrytý prachem. Světlo postupně tento prach odstraňuje. Pokud je tento prach odstraněn úplně, bytost si uvědomuje, kým skutečně je, odkud přišla a kam směřuje.

 

O: Když se odkrývá tento prach, je možné to cítit?

Svámí: Ano, každý to může pociťovat svým vlastním způsobem.

 

O: Léčí Světlo také deprese?

Svámí: Ano, Světlo působí, léčí a očišťuje všechny úrovně bytí.

 

O: Někdo je vyléčen okamžitě a jinému to trvá déle, jak je to možné?

Svámí: Záleží na naší upřímnosti a pokoře, otevřenosti a uvědomění. Také záleží na Boží milosti.

 

O: Proč je důležité přinášet na Zemi Nejvyšší Světlo?

Svámí: Je to velmi silné, transformující Světlo, které působí poprvé v exitenci Země několik málo let. Dříve se s tímto nejvyšším Světlem na Zemi pracovat nemohlo, protože by byla přeskočena jistá vývojová etapa lidstva. Nyní však přichází ten čas.

Někteří lidé jsou unavení životem, starostmi, stresovaní, nemocní, tápající, ponořeni v zoufalství a v nevědomosti se zájmem převažujícím o materiální požitky, svázáni svými závislostmi. Je v nich utiskováno jejich pravé vnitřní štěstí, pravá blaženost a skutečná svoboda, která je jinak lidským bytostem přirozená. Lidé mezi sebou válčí a bojují. Na jedné straně můžeme vidět nesmyslné materiální bohatství, na straně druhé bídu, smrt a násilí. Zde tedy přichází pomoc od Paramahamsy Vishwanandy a Mahavátára Babajiho. Pokud se lidstvo nachází v tomto zuboženém stavu, přichází Velký Avatár a s ním také ti, co s Nejvyšším Světlem pracují, aby pomohli a podpořili Pravdu, Lásku a dali lidstvu naději.

 

O: Jaký je smysl života?

Svámí: Stvořitel dal vzniknout celému bytí, abychom z něho prožívali radost. Smyslem je tedy radost z bytí a jeho uvědomění.

 

O: Jakým způsobem pracuje Světlo s lidmi?

Svámí: Světlo z Vás neustále odebírá to, co je třeba odebrat. Když jste v přítomnosti Světla, například Paramahamsy Vishwanandy, tak on vše toto odebrané, temné, musí v sobě spálit a zpracovat, změnit temnotu na Světlo. Pouhá přítomnost světelných bytostí také otevírá a posouvá ke Světlu, Bohu. Máte příležitost si tak Božství v sobě uvědomit. Světlo zapálí, posílí a podpoří Vaši pohaslou jiskru. Upřímnost je pak zkouškou, dokážete-li to negativní odevzdat. Pokud to nedokážete či nechcete, Světlo to nemůže změnit, proto je důležitý Váš postoj. Skrze Světlo mohou lidé cítit v sobě samých lásku, mír, naplnění, štěstí, uvolnění i uzdravení. Lidé tak zažívají Světlo, které prostupuje celou jejich bytostí, čistí a harmonizuje všechny čakry a probouzí Kundalíní tak, jak je jedinec připraven. Vlivem působení Světla a transformačních procesů lze cítit různé tlaky, mravenčení, teplo, ale i bolest. Není třeba se toho obávat, jelikož se jedná o přirozenou reakci těla na Světlo.

K těmto změnám a transformacím dopomáhají nové a velmi silné a efektivní techniky, jako například Atma Kriya Yoga, OM Chanting, které na Zemi přináší Mahávatár Babaji prostřednictvím Paramahamsy Šrí Svámího Vishwanady. OM Chanting velice ulehčuje Mistrům, Avatárům, Guruům a bytostem Světla jejich práci, jelikož do současné doby, než byly použity tyto vysoké, očišťující techniky, na sebe bytosti pracující se Světlem nabíraly a nabírají temnotu. Například skrze OM Chanting se temnota transformuje velkou silou na Světlo. Je proto důležité a dobré tuto techniku provádět.

 

O: Proč tomu tak je, že lidská bytost někdy útočí na Světlo, Avatára a jeho poslání?

Svámí: Síla Světla je tak transformující, že proniká do všech úrovní člověka, vyzdvihává z hloubi něj to negativní a lidská duše se tak čistí. Některé lidské bytosti, které jsou uvězněny v nevědomosti a zlu mají v sobě tendence útočnosti a jisté sklony agrese na Světlo, na Avatára a jeho poslání. Je tomu proto, že Avatárovo silné Světlo a Světlo jiných duchovních bytostí, kteří pracují s Nejvyšším Světlem, působí na tuto bytost a zlo v ní začne reagovat. To je velká milost, protože bytosti Světla začnou svou silou v tomto člověku zlo rozpouštět. Někdy se to děje tak, že toto zlo začne ustupovat a odcházet z těla ven přes vědomí a člověk jakoby prožije, vnímá a vidí toto své zlo - jenže bohužel mnohdy z tohoto zla nařkne duchovní bytost, která mu právě pomáhá. Světlo nám tak nastavuje zrcadlo, jelikož pouze odráží naše negativní vlastnosti. Někteří se toho mohou zaleknout. Nevědomý člověk není schopen pokaždé rozpoznat, že se jedná o jeho vlastní zlo, které mu Světlo snímá a rozpouští. Není to jednoduchá práce a lehký proces. Je ale velmi důležité o tento proces usilovat.

V okamžiku, kdy se přiblíží bytost Světla, začne v člověku vyzdvihávat různá prožitá i potlačená traumata, která jsou zapomenuta, ale neustále skryta hluboko v nás. Pouhé přiblížení Světla, se kterým pracuji, rozvíří to, co bylo v nás hluboko skryté. Tuto reakci je dobré přijmout.

Technika OM Chanting pomáhá tomuto procesu, urychluje ho a co je velmi důležité, ulehčuje duchovním bytostem práci na Zemi. Temnota a nevědomost jsou transformovány božskou milostí na Světlo právě touto technikou, která na Zemi byla ještě do nedávna zapomenuta. Lidé tak na sobě samých mohou pracovat obrovskou silou a odlehčit tak velké břímě všem Avatárům a jiným bytostem Světla, které na Zemi s Nejvyšším světlem pracují.

 

O: Mohl byste nám sdělit něco o současnosti a budoucnosti lidstva?

Svámí: Lidstvo se nachází ve velmi zuboženém a nevědomém stavu, do kterého se dostalo vlastním zapříčiněním. Pokleslo na velmi nízkou úroveň bytí. Lidstvo se odvrátilo od Světla, Pravdy, Lásky, tedy od Boha a proto také trpí. Země a lidstvo se nachází ve velmi složitém období. Toto období se nazývá Kalijuga a považuje se za jedno z nejtemnějších v dějinách vůbec. Pokud se lidstvo nachází na pokraji propasti, přicházejí na Zemi Avatáři a jiné vysoké duchovní bytosti Světla. Ti mohou lidstvo zachránit, pokud o to sami lidé stojí.

Období Kalijuga však končí a nastává období nové. Lidé ho nazývají Zlatým věkem. Než ovšem toto období přijde, musí dojít na Zemi k určitým změnám. Něco starého musí být zničeno, aby bylo nové obnoveno.

 

O: Proč má každý hledající člověk rozdílnou zkušenost se Světlem?

Svámí: Každá duše stojí jinde, každá je jinak vyspělá. To je krásná božská rozmanitost bytí, každý je neopakovatelný originál. Každá duše vnímá Světlo svým vlastním způsobem.

 

O: Lze tedy říci, že některé duše jsou více důležité než ty druhé?

Svámí: Nikoli, je chybné si toto myslet. Každá duše, bytost, jednotlivec je neméně důležitý než druhý. Všechny inkarnace jsou si ve své důležitosti rovny. To jen lidé takto rozlišují. Bůh nikoli. Bůh miluje všechny stejným dílem.

 

O: Jak poznáme svého Gurua?

Svámí: Ten, kdo chce jít duchovní cestou, tak najde svého Gurua (duchovního učitele) ve správný čas. Pokud o něj upřímně prosíte a modlíte se, abyste ho potkali, pak přijde a Vy ho poznáte, vnímejte ho však srdcem. Svého Gurua nejlépe poznáte Vy sami. Guru Vás potom k vnímání Boha, jeho poznaní a realizaci povede. Otevře Vaše srdce a Vaše vnímání. Je milost potkat svého Satgurua tak, jako já jsem potkal Paramahamsu Vishwanandu.

 

O: Jak Boha můžeme vnímat?

Svámí: Boha vnímejte srdcem, nejdříve však musíte být tišší. Řeč je pohyb, také myšlenka je pohyb. Je třeba se zastavit, je třeba se zklidnit, je třeba se ztišit a mít v sobě pokoru. Pak máme šanci Boha vnímat, cítit.

 

O: Jak se připravit na setkání se Světlem?

Svámí: Nijak zvlášť se nemusíte připravovat. Přijďte v upřímnosti a prostotě. Přijďte se srdcem na dlani jako malé dítě. Tak naberete nejvíce.

 

O: Viděl jsem již několikrát, že při Vaší přítomnosti mnozí omdleli, chvěli se, apod. Proč se to děje?

Svámí: Ano, to je v pořádku. Tlak Světla je silný a prostupuje Vámi. Je to milost Paramahamsy Vishwanandy, která proudí k Vám.

 

O: Co je to duše?

Svámí: Duše je soubor poznatků a zkušeností z bytí, z existence, z životů lidských i jiných.

 

O: Proč existuje duše?

Svámí: Duše existuje proto, aby se člověk i ostatní bytosti mohli vědomě navrátit tam, odkud vzešli – tedy k Bohu. Být v Bohu ponořen nevědomě, nebo vědomě je velký rozdíl. Duše a její poznatky slouží k tomu, abychom dokázali ocenit, co je Bůh. Zvířata žijí a jsou ponořena v Bohu, ale nevědomě. Člověk na rozdíl od zvířat má šanci poznat a vnímat nebo dokonce splynout s Bohem vědomě.

 

O: Dělí se duše na nějaké části?

Svámí: Duši vnímejme prostě jako duši, nebuďte složití. V jednoduchosti a prostotě je krása.

 

O: Co je to ego a proč existuje? Jaké je ego?

Svámí: Ego je příčinou všeho neštěstí, které kdy vzniklo. Ego chce brát, nikoli dávat. Ego chce kritizovat, ego chce vlastnit, ego chce ovládat. Ego je to, co zničí vztah nebo manželství. Ego je to, co pustoší svět, co způsobuje války, nenávist člověka k člověku. Ego je to, co cloumá s člověkem a vláčí jej po Zemi. Ego je zapotřebí zničit, oprostit se od něho a ponořit ho do Světla.

 

O: V jakém vztahu je duše a ego?

Svámí: V opozici.

 

O: Vytváří ego naši individualitu?

Svámí: Ego Vaši individualitu ničí.

 

O: Je možné existovat v tomto světě, tedy míněno na Zemi, bez ega?

Svámí: A co nám ego kdy dalo? Vždyť nám jen vzalo. Ne, že bez ega nemůžeme existovat, bez ega musíme existovat.

 

O: Máme nějakým způsobem potlačovat či rozpouštět ego? A jak?

Svámí: Uvolněme se a nechme ho rozpustit. Prosme Boha o pomoc a vedení. Meditujme, modleme se, prosme a  džapujme – opakujme Boží jméno, které si sami zvolíme např. Ježíš, Vishwananda,Babaji nebo jen slovo Bůh, to na cestě pomáhá.

Každé slovo má nějaké vibrace. Když se řekne slovo čokoláda, začnou se některým lidem sbíhat sliny. Když se řekne slovo láska, začnou se někteří lidé rozplývat. Když se řekne slovo sex, začnou se někteří lidé chvět. Stejně tak má opakování božského jména (jappa) božské vibrace. Opakování božského jména pomáhá na cestě k Bohu a k Bohu nás to přibližuje.

 

O: Jaké božské jméno si máme zvolit?

Svámí: Takové, které nám vyhovuje nejvíce, ke kterému máme největší důvěru a cítíme ho ve svém srdci, např. Vishwananda, Babaji, Ráma, Ježíš Kristus nebo jen opakujme slovo Bůh.

 

O: Může být Jednota vnímána jako rovnováha mezi duchovní a hmotnou stránkou?

Svámí: Jednota je dobrá, protože Jednota je harmonie. Jednota je pochopení. Jednota je moudrost. Jednota je soucit. Jednota je láska. Jednota je sebevědomí. Jednota je obětování se. Jednota je cílem. Jednota je Bůh.

 

O: Jakou roli zde hraje vědomí a nevědomí?

Svámí: Vědomí hraje vědomou roli, nevědomí hraje nevědomou roli.

 

O: Co je meditace, proč bychom měli meditovat?

Svámí: Hlavním smyslem meditace je seberealizace, cesta k Božství, cesta k Pravdě, čisté, nesobecké lásce. Meditace je cesta ke zdraví, spokojenosti, naplnění, blaženosti, harmonii, vyrovnanosti, k pochopení, soucitu a sebeobětování. Meditace nám umožňuje být silnější než naše překážky a tak je můžeme snadněji překonávat. Je to cesta ke Světlu, kterou putujeme směrem do svého nitra, abychom objevili, kdo skutečně jsme. Meditace je cesta skutečného Poznání. Duchovní praktikování „světelné meditace“ obsahuje vše potřebné, podstatné, přímé a rychlé na cestě ke Světlu, k splynutí s Ním. Meditace však neznamená jen sedět vzpřímeně a v tichu ani nepřítomnost jakéhokoli pohybu. Správná meditace, tedy ta nejvyšší, transcendentální, světelná, která vede přímo z Božství a tedy k plné realizaci, je splynutí a rozpuštění všech myšlenek a citů v Bohu. Bez toho, aby se rozpustila mysl v Bohu, meditace nemůže být úspěšná. Je dobré zbožňovat Boha bez jakékoli postranní myšlenky nebo citu. Jedinci zběhlí v takové meditaci jsou velmi vzácní. Většina lidí prochází jen vnějšími cviky, a proto nemohou získat milost. To, že správně meditujeme, poznáme teprve tehdy, když v samotné meditaci již nevíme, že meditujeme, nebo-li se úplně ztratíme v Bohu.

 

O: Jakou sílu má modlitba?

Svámí: Obrovskou, pokud je míněna upřímně. Bůh vyslyší každou modlitbu. Jeden jediný člověk upřímnou modlitbou může zachránit celý svět. A tak se také už stalo v 60. letech, kdy hrozila jaderná válka. Jeden voják měl před sebou nejtěžší úkol. V té situaci si plně uvědomoval, co by se stalo celému světu, a tak se upřímně začal modlit k Bohu. Bůh ho vyslyšel. Modlitbu je ale třeba umět i Bohu odevzdat. Povím vám jeden příběh, který vyprávěl Paramahamsa Vishwananda.

Byla jedna žena a měla nemocnou dceru. Tato žena se vroucně modlila k Bohu za uzdravení své dcery, nicméně žádné zlepšení nepřicházelo. Zlepšení nepřicházelo, protože matka nedokázala modlitbu Bohu odevzdat a byla velmi přepjatá. Stalo se, že žena potkala moudrého muže a ten jí poradil následující: „Musíš se naučit modlitbu Bohu odevzdat, to je velmi důležité. Buď k Bohu ve své modlitbě upřímná, s otevřeným srdcem, čistá a ve vší pokoře. Měj Boha za svého nejlepšího kamaráda, otce, přítele. Pomodli se za uzdravení své dcery, za sebe, za zítřek a modlitbu mu odevzdej a více se k tomu ve své mysli nevracej a uvolni se. Úplně se toho vzdej a více nad tím problémem nepřemýšlej. Pak je teprve modlitba vyslyšena, odevzdána a Bůh ji plní.“ A tak se také stalo, dcera se počala uzdravovat.

 

O: Proč Bůh stvořil svět a jaká je úloha člověka na Zemi?

Svámí: Bhagavadgíta nám říká, že Bůh způsobil iluzi oddělenosti. Krišna říká: „Opravdu božská je tato má iluze a je obtížné ji prohlédnout.“ Když je iluze způsobená Jediným, co je jejím smyslem? V bezpočátečném počátku byl Bůh Jedním a vyvstala v Něm myšlenka: „Jsem Jedním, nechť se stanu mnoha. Oddělil jsem tedy sebe od sebe, abych se mohl milovat.“ Láska vyžaduje dva. Milujícího a milovaného. Pokud by zde nebyla iluze oddělených osob, jeden by nemohl milovat sám sebe, protože pokud bychom si byli vědomi bytí Jednoho, nebyl by zde nikdo jiný, koho bychom milovali. Když milujeme někoho druhého, tak Jedno miluje sebe samo, neboť jsme Jedno. Taková je skutečnost a je velmi jednoduchá. Život a Stvoření je hra. Bůh je režisér a ostatní bytosti jsou herci. Tak tedy hrajme tuto hru Stvoření, buďme šťastní a neubližujme, protože pokud někomu ublížíme, pak ubližujeme sami sobě. Všichni jsme Jedno.

 

O: Proč vznikají náboženství?

Svámí: Vždy když je na Zemi velké utrpení mezi lidmi a lidstvo se nachází v hlubokém zoufalství a na pokraji svých sil, Stvořitel pošle inkarnaci sebe samotného- Avatáry, nebo vysoké duchovní učitele, kteří mají za úkol lidstvo opět pozdvihnout.

Tyto duchovní bytosti s obrovskou transcendentální silou mají velkou moc oslovit lidstvo. Mohou konat zázraky a nejsou svázáni fyzikálními zákony. Toto dělal např. Ježíš, který byl Avatár, a na základě jeho učení vzniklo křesťanství. Podobným způsobem vznikala také ostatní náboženství, když na Zemi působili Avatár Ráma, Avatár Krišna.

 

O: Povězte nám, prosím, něco o zlu.

Svámí: Velmi nerad mluvím o zlu, ale někdy je zapotřebí se o něm zmínit. Lidé tak mají větší možnost si ho uvědomit. Bez uvědomování si zla kolem nás i v sobě nemáme možnost ho měnit v dobro. Démoni a zlo opravdu existují a to v mnoha formách. Není však principem a úplnou skutečností, který by byl úplným opakem Boha. Tím chci říci, že žádné zlo nebude trvat věčně. Bůh ano. Nositeli zla mohou být bytosti ať již lidské anebo z jiných světů. Tyto bytosti s démonickými vlastnostmi vznikly tak, že odpadly od Boha, propadly zlu, hlavně nenávisti a jsou nepřátelské Bohu. Vnitřním démonem neboli vnitřním zlem člověka jsou v první řadě ego a jeho sklony nepřátelské Bohu a vlastnosti s tím spojené, jako je pýcha, agrese, arogance, necitelnost, silné majetnické a materiální sklony, sobeckost, lhostejnost, chtíč, obžerství, chamtivost, lenost, závist, hněv, apod. Pokud chcete uvést konkrétní příklad tak Hitler, Stalin, apod. byli démony v lidském těle.

 

O: Zmínil jste, že zlo není trvalé?

Svámí: Ano, i démonickým bytostem jednoho dne doběhne jejich karma příčin a následků a půjdou cestou vysvobození, která pro ně nebude vůbec lehká. Budou velmi trpět, aby odčinili vše, co zlého vytvořili. Utrpením jim přijde uvědomění, co činili. Čeká je odplata za jejich činy a tím uspokojí spravedlivý božský a vesmírný zákon příčiny a následku - „Co zasejeme, to sklidíme.“ Ale i v těchto démonických bytostech sídlí átma. Je jejich postatou stejně tak, jako je podstatou každé stvořené bytosti. Átma je božská jiskra, Světlo, pravá skutečnost a čistá pravda v každé bytosti. Tedy božská podstata.

 

O: Jak se můžeme vyvarovat zlu a uvědomit si jej sami v sobě?

Svámí: Zdravé rozlišování a charakterová očista nám nesmírně pomáhají. Dnes bohužel někteří lidé vnímají pozitivní vlastnosti jako pokoru, soucit a pravdomluvnost za nějakou poníženost nebo otrockou poddanost. Přitom to bývá velmi silným vědomím našich nedostatků a slabosti. Například pokora velmi pomáhá. Konejme dobro kolem sebe, aniž bychom očekávali plody svého konání dobra, konejme dobro nezištně. Prosme Boha o pomoc a vedení. Modleme se, provádějme džapu a meditujme. To pomáhá rozpouštět negativní karmu. Božská láska je největší zbraní proti zlu. Milujme Boha, své bližní a sami sebe nezištně. Buďme prostí, upřímní a pravdiví.

 

O: Setkal jste se někdy se zlem a temnotou?

Svámí: Ano. Světlo má velkou sílu zlo ničit a to tak, že ho transformuje na Světlo. Snahou Světla je zlo rozpustit, a to bezezbytku jednou provždy a trvale. Zlo nemá nad Světlem žádnou moc. Světlo vnímá zlo a entity jako velmi hloupé a nevědomé. Však podstata zla je ve své hloubce srozuměna se svým posláním a se svou nelehkou rolí ve Stvoření, a tak je třeba na toto také nahlížet. Měli bychom mít k této skutečnosti a k tomuto poznání moudrý postoj. Já jsem si právě skrze zlo mnohé uvědomil, vy ne? Tak vidíte, i zlo hraje ve Stvoření svou nezastupitelnou roli. Bez zla bychom nepoznali dobro. Už mi rozumíte?

Krásný příběh je tento: Na počátku celého Stvoření vystoupili od Boha dvě duše a velmi se radovaly z toho, že jsou. Že jsou entitami oddělenými od Boha se svou vlastní vůlí, avšak stále si Boha byly vědomy. Jedna duše tedy řekla po té velké radosti a potom velkém zjištění: „Pojďme si hrát dál, já budu dobrá duše a ty ta zlá a zahrajem si hru, ano prosím?“ „Dobře,“ říká druhá duše, „zahraju tedy pro tvou radost zlou duši, ale prosím tě moc, nezapomeň, že tuto hru hraju právě pro tebe a pro tvou radost a uvědomění. Nezapomeň, že tě miluji.“

Tak toto je božský pohled na zlo, už mi asi rozumíte více, že? Avšak mnozí konají zlo a mi ho nemůžeme omlouvat. Pro člověka, lidskou bytost s lidským vědomím je však zlo velkým nebezpečím.

 

O: Jakým způsobem pracují na Zemi bytosti Světla?

Svámí: Každá taková bytost má svůj vlastní způsob práce a úkol, který má splnit ve svém poslání. Světlo si pro svou práci na Zemi přináší určité aspekty a božské síly. Ty pak pro svůj úkol používá.

 

O: Zlo má tedy před Světlem respekt a je na ústupu?

Svámí: Ano, kde je Světlo, není temnota. Někdy se však zlo a nevědomost snaží útočit.

 

O: Jak se to projevuje?

Svámí: Například na Zemi se zlo projeví v lidech tak, že utočí na Světlo, haní ho, pomlouvá, ubližuje mu a snaží se stočit jeho poslání. Lidé to dělají ze své nevědomosti a je to přirozené. V přítomnosti Světla se v člověku probouzí všechny uložené negativní vlastnosti z minulých ale i současných životů jako například agrese, arogance, a podobně. Člověk má pak šanci tyto negativní vlastnosti vidět a pracovat na nich, změnit je na pozitivní. To je dar.

 

O: Je Avatár člověku zrcadlem a odrazem?

Svámí: Ano, Světlo odráží a vyzdvihuje na povrch to, co v sobě máme hluboko ukryto a my to začneme vidět. Pak je třeba si uvědomit, že to je právě to naše ukryté zlo a negativní vlastnosti, které nám Světlo vyzdvihuje na povrch. My máme možnost si to uvědomit a změnit. To je velký dar. Také nám toto zlo může Avatár - Světlo odejmout.

 

O: Je velmi smutné, když Avatár pomáhá lidstvu v uvědomění a odplatou bývají různé negace.

Svámí: Jak jsem řekl, příčinou je zlo a nevědomost v člověku. Avatár je Božskou bytostí a ví již před tím, než sestoupí na Zem do fyzického těla, jaký je jeho úkol a poslání. Toto břímě přijímá a ví o něm. Příkladem může být například osud Ježíše. Avatár od lidstva nic neočekává. Jeho úkolem je dávat Světlo. Tak koná. Kdo chce přijímat, přijímá.

 

O: Někteří lidé se podivují nad tím, že chodíte do fitness jako duchovní učitel a svolil jste s vystavením fotografií ohledně fitness. Některým lidem se to může zdát zvláštní, i když pro mě to je motivující.

Svámí: Mě se fitness nezdá moc motivující (Svámího úsměv). A také se nepovažuji za duchovního učitele či mistra.

Je jeden nádherný příběh ze života Ráma Krišny. Lidé, kteří mu byli hodně blízcí a věděli, že je Paramahamsa, si dělali velké starosti s jednou věcí. Nesmírně je trápilo, že takový osvícený člověk jako Ráma Krišna – ten, kdo dosáhl Samádhi, tolik touží po jídle. Ráma Krišna jevil o jídlo ohromný zájem. Často chodil do kuchyně ptal se své manželky Šarady: „Copak dneska vaříš? Už je dost pozdě!“ Přímo uprostřed nějakého hovoru o duchovní otázkách byl Ráma Krišna schopen najednou vyskočit a utíkat do kuchyně, aby se zeptal, co tam vaří a také hledat něco k snědku.

Šaradě to nebylo příjemné a něžně mu vyčítala: „Copak to děláš? Co si lidé pomyslí – vykládáš, co je Brahma a najednou promluvu přerušíš a začneš mluvit o jídle?“ Ráma Krišna se usmál a nic na to neříkal. A peskovali ho dokonce jeho blízcí žáci. Říkali mu: „Děláš si tím špatnou pověst. Lidé říkají, jak by mohl takový člověk dosáhnout poznání, když ho tolik ovládá touha po jídle?“ Jednou byla jeho manželka Šarada už hodně nešťastná a začala ho kárat. Ráma Krišna jí řekl: „Ty to netušíš, ale jakmile pocítím nechuť k jídlu, tak od té chvíle budu žít už jenom tři dny.“ Šarada se zeptala: „Jak to myslíš?“ Ráma Krišna prohlásil: „Všechny mé žádosti a touhy zmizí, všechny mé myšlenky jsou pryč – ale v zájmu lidstva si uchovávám tuhle zálibu v jídle. Je to jako člun přivázaný jedním lanem. Jakmile se lano uvolní, vypluje člun na svou nekonečnou cestu. Stojí mě dost úsilí, abych tu ještě zůstal.“

Lidé kolem něj tomu tehdy asi nepřikládali příliš velký význam, ale tři dny před Ráma Kršnovou smrtí, když vešla dovnitř Šarada s miskou jídla, se Ráma Krišna podíval na jídlo, zavřel oči, otočil se k manželce zády a ulehl. Šaradě náhle problesklo hlavou, co Ráma Krišna říkal o své smrti, jídlo jí vypadlo z rukou a začala hořce plakat. Ráma Krišna řekl: „Neplač. Přála sis, abych se zbavil své touhy po jídle – Tvé přání se splnilo.“ Přesně tři dny po této příhodě Ráma Krišna zemřel. Až do té chvíle se usilovně držel alespoň nějaké malé tužby. Ta drobná žádost se pro něho stala oporou, aby mohl pokračovat na životní cestě. Jakmile zmizela, přestala existovat i tato opora. Ti, které nazýváme Tírthankarové, ti které nazýváme Buddhové, synové Boha, Avatárové, ti všichni se drží jedné jediné touhy a té touhy se drží z pocitu soucítění pro dobro a blaho celého lidstva. Jakmile tato tužba zmizí, přestanou žít v tomto těle a započne věčná cesta k nekonečnu. Pak už není žádné zrození, není žádná smrt. Pak už není jedno, ani mnohé. To, co zůstane se nedá nijak vyčíslit. A tak ti, kteří dosáhli poznání, už ani neříkají: „Brahma je jedno, Božské je jedno.“ Označovat to za „jedno“ nemá smysl, když už není možnost, aby dál následovalo „dvě“, když už člověk nemůže dál počítat dvě a tři. Mluvit o  „jednom“ má smysl jen tehdy, může-li potom následovat dvě a tři a čtyři. „Jednička“ má význam jen v kontextu s dalšími čísly. Proto ti, kteří dosáhli poznání už neříkají, že Brahma je jedno, ale říkají, že Brahma je neduální, že není dva. A říkají tím cosi velmi pozoruhodného. Říkají: „Bůh není dvojí, z hlediska čísel Boha spočítat prostě nelze. „I když mluvíme o jednom Bohu, snažíme se ho vystihnout pomocí čísla, což není správné. Ale k poznání, že je jen jeden, vede dlouhá cesta.

 

O: Proč je Vám tak blízké ticho?

Svámí: Mluvení je pohyb a rušivý element vzhledem k tomu, čeho můžeme v tichosti dosáhnout. Dokonce i myšlenka je pohyb. Nejvíce duchovní práce se udělá v tichu. Buďte tišší a naslouchejte tomu tichu. Vnímejte klid, mír a blaženost, Světlo, které je zde. Bůh je ticho, ale živoucí. Jeden z prvních principů řádného žití je cvičit se v mlčení, poznávání a přijímání stavů ticha, neboť Boží hlas lze slyšet v oblasti Vašeho srdce, jen když utichne jazyk, když utichne bouře a vlny se zklidní.

 

O: Jsou tedy nějaká pravidla, jak se máme chovat po Požehnání, Satsangu a podobných duchovních akcích?

Svámí: To je důležitá otázka. Když dostáváme požehnání a jsme v přítomnosti duchovní bytosti (Světla), která s námi pracuje, dostáváme tak nemalé množství Světla (energie) a Boží milosti, která nás transformuje, uvědomuje, přivádí ke Světlu, k seberealizaci a posouvá nás dál na duchovní cestě. Tato duchovní energie, toto Světlo, ač může být velmi silné a transformující, tak je především jemné. Proto, abychom neztráceli tuto jemnou energii Světla, kterou při Daršanu nebo Satsangu dostáváme, je zapotřebí, abychom poté setrvali v meditaci nebo ve vnitřním klidu, míru a pokoře. Jedině tento přístup nám umožní, že energie, kterou tak dostáváme se, nevrací zpět k tomu, kdo nám ji dává. Vnímám to jako promarněnou šanci, když někteří lidé si tuto energii Světla neuchovávají a ztrácí ji. Tato energie se vrací zpět k tomu, kdo Vám ji předal. Co to způsobuje? Stačí pouhé mluvení (nebo jakákoli jiná činnost) po Daršanu nebo Satsangu. Je dobré, aby aspirant, který usiluje o poznání pravdy a seberealizace, v první řadě přijal aspekt ticha. Pro mnohé to může být zpočátku obtížné, pro jiné nikoli. Pravdou však zůstává, že ticho je velmi důležité proto, abychom si uchovali Světlo, které při Daršanu nebo Satsangu dostáváme, a Ono má tedy šanci, aby v nás vykonalo to, co vykonat má tím, jak dalece mu to dovolíme. Pokud tedy po Satsangu, Daršanu a podobně mluvíme, tuto jemnou transformační energii ztrácíme a nezůstává u nás, nýbrž se vrací k tomu, kdo nám ji předal. Proto je dobré po Satsangu nebo Daršanu setrvat 30 - 60 minut v tichu, klidu, nejlépe o samotě.

 

O:Jak vnímají Světlo bytosti ve vyšších světech nežli je Země?

Svámí: Tam si uvědomují, čím Světlo je a co přináší. Cítí k němu lásku a úctu. Usilují o Jeho přítomnost a snaží se co nejvíce být v přítomnosti Světla, pokud je jim to umožněno.

 

O: Vytváříte kolem sebe krásné a harmonické prostředí.

Svámí: Ano, krása a harmonie je mi vlastní. Dříve lidé žili spjati se svou krajinou a pozitivně ji vytvářeli. Vznikaly tak například nádherné zahrady, fontány, parky a člověk tak dával vzniknout harmonii. Jen se podívejte na samotný květ, ty barvy, tvary a ještě ta vůně. Není to zázrak? Víte, že pohled do krásné krajiny, zahrady a podobně je velmi pozitivní, vyplavuje v mozku člověka endorfiny a silně tak povzbuzuje také imunitu organizmu. Uklidňuje, harmonizuje a léčí. Dnes ale bohužel ve světě kolem nás vidíme převážně destrukci. Lidé se také často uzavírají a omezují své žití mezi čtyři stěny a v tomto omezeném prostoru pak nechají vznikat disharmonii.

Dnešní společnost je také zásobena a zaplavována značnou dávkou negativity, a násilí z médií a podobně. Věřte mi, toto nezůstává bez následků a velmi to ovlivňuje vývoj a vědomí člověka a záhy tak celé společnosti. Dnešní svět je velmi nemocný. Není divu, že tolik lidí po celém světě trpí nejrůznějšími nemocemi a depresemi a už nedokážou ani vnímat, natož vytvářet krásu a harmonii v sobě i kolem sebe. Je to smutné.

 

O: Mnohým lidem jste pomohl zbavit se nemocí, depresí nebo jste odvrátil jim hrozící nebezpečí, apod. Některým jste pomohl nepozorovaně, jiným znatelnou silou. Proč tomu tak je?

Svámí: Nejsem to já, kdo pomáhá. Vše je to milost Paramahamsy Šrí Svámího Vishwanandy, proudící od Něho směrem k Vám. Některým lidem je pomoženo okamžitě a jiným nepozorovaně. Přesně tak, jak je pro ně vhodné a jak je dovoleno. Některým jedincům je pomoženo ještě dříve, než je postihne nějaký závažný problém, než se tento problém stihne projevit. Například těžká nemoc. Takoví jedinci ani nevědí, že tuto nemoc měli, nebo že by ji mohli dostat v budoucnosti. Jiní to však tuší. U některých se již tato nemoc projevila, byli jí zbaveni a jsou si toho vědomi. Pro Světlo je důležité štěstí pro druhé. Proto také nedávno Mahávatár Babaji skrze Paramahamsu Vishwanandu přinesl lidem Atma Kriya Yogu a s ní velmi vzácné techniky, které přeměňují temnotu na Světlo. To je božská milost lidstvu.