SVÁMÍ VISHWABALADHARANANDA

SWAMI VISHWABALADHARANANDA



Chtěli bychom využít této příležitosti ke sdělení vašich zážitků a zkušeností se Svámím Vishwabaladharanandou, dříve Raghudasem, které ostatním mohou dopomoci k uvědomění si okolností a vnitřních procesů, které můžete zažívat v jeho přítomnosti.

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Drahý Svámí Vishwabaladharanando,

jediné, co mám vždy na srdci, je obrovská láska a vděčnost. Děkuji za to, že jste, za Vaše Božství, za Svojanov, za energii a lásku, která je tu přítomna a je tu velmi cítit… Je mi tu moc hezky.

Pokud, kromě slov, mohu svou vděčnost vyjádřit i tím, že vám daruji něco málo, co s láskou vytvořím, tak to moc ráda činím…

Opatrujte se, jak nejkrásněji dovedete.

S láskou, vděčností, respektem a oddaností

Helča Novotná

listopad 2017

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Duchovní pouť na Sinajský poloostrov mi poskytla oázu klidu, pohody a míru v mém nitru, oproštění se od běžného života a jeho každodenních povinností. Zároveň jsem se dozvěděla hodně informací pro prohloubení svého duchovní růstu. Hodně věcí jsem si ujasnila. Užívala jsem si možnosti být sama za sebe a plně si prožívat současný okamžik. Zároveň jsem se učila i přijímat pomoc od druhých. Všichni se ke mně chovali moc hezky, i když jsem proti nim o hodně starší. Celý pobyt se skládal ze samých krásných a silných prožitků, které splývaly v krásný stav. Těžko vyzvednout jen určitý okamžik, každý byl jiný, avšak všechny byly stejně krásné.


Duchovní pouť mi dodala novou sílu pro další každodenní život a jeho povinnosti a hlavně pro práci sama na sobě. Moc děkuji našemu milovanému Svámímu, že nám připravuje a umožňuje prožívat v jeho přítomnosti tak krásné duchovní poutě. 

S láskou Kanti Ben

25. 10. 2017

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Před očima se mi promítá spousta okamžiků, prožitků, pocitů této úžasné pouti. Co sdílet, co opomenout, to je opravdu těžké rozhodnout. Před 4 lety na Zakynthosu jsem byla na své první duchovní pouti, tehdy ještě s Raghudasem. Nemocná, bolavá, na pokraji svých sil. Tehdy díky Milosti Boží a Raghudasovi jsem tam na betonovém molu prožila znovuvzkříšení. Tehdy mi Raghudas řekl, že od této chvíle celý můj život promění. A já „nějak nechápala“. A teď, po 4 letech, nyní, kdy opět pobývám v blízkosti Svámího Vishwabaladharanandy na duchovní pouti na Sinai, zcela jasně a zřetelně vidím tu obrovskou změnu, která se děje v mém životě. Nikdy ani v mém nejodvážnějším snu mě nenapadlo, že mi bude dovoleno pobývat v blízkosti takovéto úžasné vysoce duchovně postavené bytosti. Ani v nejodvážnějším snu mě nenapadlo, že budu moci prožít 14 nádherných dnů na Sinaji v přítomnosti našeho Svámího. Více než naplněný sen byl noční výstup na Mojžíšovu horu, na velbloudu, v tichu a velebnosti tohoto místa. Více než naplněný sen byly úžasné satsangy našeho Svámího, kde nám předával nejvyšší pravdy a učení Paramahamsy Vishwanandy. Zkrátka vše, vše, úplně vše, co jsem zde prožila, od úžasného šnorchlování až po hluboký zážitek Satčitánandy, je pro mě úplně nový život, zázrak, nová realita, o které jsem si snad ani nedovolila snít. A zcela a plně si toto uvědomuji a jsem za svůj Nový život hluboce vděčná Raghudasovi, Svámímu Vishwabaladharanandovi a především Bohu, Nárájenovi, Paramahamsovi Vishwanandovi. 

Děkuji, děkuji, děkuji

S láskou Shankari Zdena Kalinová

25. 10. 2017

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Už jen detailně vybrané ubytování, krásní, ochotní, usmívající se lidé je úžasný zážitek, který pomáhal vytvářet krásnou atmosféru pro klidnou duchovní práci. Celý pobyt byl řetězem různých zážitků, které měly velký význam i v maličkostech. Vnímám, že to byl postupný proces, ale když se ohlédnu zpět, tak:

    1. Výlet na Mojžíšovu horu, noční cesta na velbloudu v tichu pod hvězdami – zážitek úžasné svobody, pak 750 schodů na vrchol. Už jsem tam jednou byla, tak jsem si říkala, že dojdu, kam to zvládnu. Ale šlo to, tak jsem se zakousla, že to dám a dojdu na vrchol. Teď jsem tedy začala věřit, že ten kousek už zvládnu a Svámí mi tam pomohl. Jinak si nedovedu představit, že mě druhý den nebolely nohy.

    2. Nádhera džapy Óm Namó Nárájenája

Džapovala jsem ve Světle, slovy Světla někam do výše. Uvědomila jsem si, jaký je to dar lidem a jakou má sílu. Druhý den jsme měli džapovat celý den. Plna očekávání jsem se na to těšila. Stále mě od džapy něco odvádělo, nešlo mi to, a buď jsem začala brečet, nebo se smát při prvním opakování. Nic se nemá očekávat, nechat věci plynout a přijímat, co přichází.
Je to - byla to nádherná pouť plná lásky. Krásně, moc krásně zní ve mně Óm Namó Nárájenája. 

Moc děkuji 

S láskou Madhvi 

PS: A to nejsilnější a nejhlubší se dělo v tichu o samotě a nejde dát doslov. Díky moc za to, co přicházelo po Guru púdžách a Om Chantingu.

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Duchovní pouť na Sinaj se Svámím Vishwabaladharanandou byla pro mě i cestou za poznáním nového místa na Zemi. Pouť na Sinajském poloostrově byla poutí poznání, relaxací, uvolnění a příjemných zážitků. Zejména silným prožitkem byl noční výstup na Mojžíšovu horu s pozorováním východu slunce z jejího vrcholu. Během tohoto výstupu jsem opět poznal význam a moc džapy, díky níž se mi dostalo milosti a pomoci Mistrů, kdy jsem i se svým tělesným omezením zvládl výstup a následný sestup po horské kamenité cestě bez větších obtíží a mohl si jej tak plně s přáteli užít.
Krásné bylo i šnorchlování v průzračném moři a sledování podmořského života u korálových útesů, kdy jsem si uvědomil bohatou rozmanitost barev a forem Božího stvoření.
Každodenním zážitkem byla Gurupúdža s následným satsangem, při němž nám bylo Svámím předáváno učení našeho Gurudžího Paramahamsy Vishwanandy, které nám poskytuje poznání skutečné pravdy.
Mnohokrát děkuji, že jsem mohl strávit krásné dny v kruhu přátel, s vedením, podporou a pomocí Svámího Vishwabaladharandy.
Džai Gurudév 

S láskou 

Survapalakadasananda

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Duchovní pouť se Svámím Vishwabaladharanandou na poloostrov Sinaj byla pro mne velmi krásným zážitkem. Byla jsem doslova okouzlena krásou a pestrostí podmořského světa, kterého jsem si dosyta užila při šnorchlování i na lodi se skleněným dnem. Při východu slunce na Mojžíšově hoře jsem se bohužel nechala vyrušit hlučnými turisty, nebyla jsem dostatečně ponořena do svého nitra. Litovala jsem, že tam nejsme sami.
Největší prožitek z této pouti jsem pocítila při tiché púdže, kdy jsem byla hodně uvolněná a celou ji prožila v láskyplné přítomnosti Gurudžího. Při púdže bývám obvykle dost „venku“ a sleduji vnější úkony a jen chvílemi se ponořím dovnitř. Tentokrát to však bylo zcela jiné, velmi krásné a hluboké.
Již třetí pouť mě trápí bolesti žaludku, i tento pobyt asi 2/3 doby jsem měla čistění v této oblasti, ale ne tak bolestivé, jako posledně.
Za vše Vám Svámí mnohokrát děkuji 

S láskou 

Shankara Dasi

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Včera v noci jsem se začala trochu těšit domů. Jinak jsem si na rodinu skoro nevzpomněla. Je mi dnes hodně smutno. Ničemu nerozumím a nic nevím. Stále na mě útočí nízká prakriti. A nejvíce dnes. Samé city a pocity.
Z hlediska duchovního bohužel nic necítím a nechci si vytvářet domněnky. Několikátý den pobytu ve mně vyvstal stav závisti, bylo to moc nepříjemné. Pak po jedné větě Svámího hned odešla. Další den se probudilo sobectví. Pak pro změnu divný, vnitřní smutek. Je to úžasná komedie. Kéž by mi tyto vlastnosti Svámí odebral již navždy.
Krásná púdža a moc zajímavé satsangy, teď si uvědomuji, že doma nastane výslech. Budu muset vše vylíčit a hlavně přetlumočit satsangy.
Hlavně jsem zjistila, že se vlastně ničeho nebojím. Snad jen zpívání, to stále nedávám.
Uchvátily mě výlety na lodi, na malé i velké, šnorchlování u ostrova byl nezapomenutelný zážitek, ryby, korály, všechno… A nejlepší bylo se potopit s kyslíkovou lahví. Nikdy předtím jsem po tom netoužila. Byla to výzva. Myslela jsem, že budu nervózní, ale nic takového se nestalo. Možná to bylo i instruktorem, působil na mne od začátku krásným vnitřním klidem.
Noční šnorchlování, jízda na velbloudu v úplné tmě a tichu…
Prostě čtrnáct dní mé nejlepší dovolené a dokonce bez manžela a dětí. Užila jsem si vše.
Děkuji, děkuji, děkuji 

S láskou 

Aishwari

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Milovaný Svámí, z hloubi srdce Vám děkuji za to, s jakou láskou nás vedete ke skutečnému cíli zrození – seberealizaci. S jakou láskou, pevností a důsledností nám ukazujete naše omezení, strachy a pomáháte nám je překonat. Děkuji za možnost ponořit se do hlubin oceánu poprat se se svými strachy a panikou s vědomím, že jste stále nablízku a že není čeho se obávat. Nyní je čas ponořit se do hlubin svého já. Na základě zkušenosti nyní vím, že není proč se bát, neb jste blízko a nenecháte mne jít „ke dnu“.
Děkuji z celého srdce 

s láskou 

LakshmiDasi

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Přilet na egyptské letiště, přistání v pořádku, všichni jsme tleskali za dobrý let a dobré přistání. Příjezd do hotelu, první dojem výborný, a tak to zůstalo ten první dojem. Dělali jsme Om Chantingy každý večer, po Om Chantingu se cítím blaženě, jak malý Jarda. Byly taky púdži, které vedl český Svámí Vishwabaladharananda. Konal se i výborný výlet lodí na šnorchlování. Celkem čtyři lidé se mi věnovali, aby se mi nic nestalo.
Když jsem šel do vody, věnovali se mi i další den. Před hotel přijel člun a ten nás odvezl na větší loď a tam byl padák na laně. Bylo to super a taky bezpečné. Když jsem byl nahoře, tam bylo krásně, klid a nádherný výhled. Tři dny před odjezdem, to byl pátek, byl satsang, a když jsem byl před oltářem, tak jsem se poklonil a srdíčko mi řeklo, ať se pokloním českému Svámímu. Uklonil jsem se mu, vzal si mě k sobě a dával mi Daršan. Měl jsem krásný pocit, když se mi díval do očí. Druhý den byla púdža. Když jsme chodili k oltáři, všichni se uklonili Svámímu. Hlavně to klanění by mělo být od srdíčka a ne, že se klaní všichni. Všichni si musíme uvědomit, že Svámí je osvícená bytost a jak se s respektem chovat ke Svámímu jako ke Guruovi.
Adidev

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Sraz na letišti Václava Havla hodnotím v plusovém čísle. Všichni se ve zdraví dostavili na letiště. Odbavování probíhalo v duchovním rytmu s trochou smíchu. Let byl příjemný, jen nad přístávací plochou to s letadlem trochu cloumalo. Přistání plynulo klouzavě s pevným přistáním na egyptskou plochu. Po zatleskání jsme spořádaně opustili letadlo. Pobyt v hotelu hodnotím velmi kladně. Pět * to prokázalo - každý den čisté povlečení. Další věci spojené s pobytem, krátce řečeno – tato dovolená jde na první místo v návštěvách moří. Itálie, Řecko, atd.
Co se týče duchovní pouti, mně se líbila po všech stránkách. Ale jako začátečník těchto duchovních poutí říkám „Jen tak dál“ a doslova a do písmene se přilepit na Paramahamsu Šrí Svámího Vishwanandu.
PS: On ví, proč je tady. 

Džai Gurudév 

Sham Bhaktidas

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Duchovní cesta „Posvátná Sinaj“ představovala velmi krásných 14 dní strávených ve společnosti stejně duchovně smýšlejících lidí. K tomu navíc přítomnost našeho milovaného Svámího, velice příjemný obsluhující personál v nádherném prostředí. Starosti všedního dne neměly místo. Vyčerpávající byl jak program duchovní (Gurupúdža, satsangy, Om Chantingy), tak i společenský a sportovní (plavání, let na padáku, projížďka na lodi, pozorování rybiček a korálů). Moc ráda naslouchám našemu Svámímu, když s námi sdílí satsangy. Poměrně dost džapuji, ale tak, jak nám Svámí sděloval, jaký obrovský význam džapa má, jakou má sílu opakování Božího jména, tak se více prohloubil můj pohled na džapování.
Velkým zážitkem se mně stal let na padáku, který jsem zažila poprvé v životě, a také pozorování rybiček z lodi se skleněným dnem. A jízda na velbloudu a zvláštní pocity potom, kdy jsem se někam propadala a nemohla vůbec chodit, ztrácela úplně stabilitu, bylo to zvláštní a ne tak nepříjemné. Byla to zajímavá zkušenost, jako bych to nebyla já. Možná se mnou pracoval Svámí, děkuji. Vlastně úžasný byl každý den. A všem – Gurudžímu, Svámímu a ostatním moc děkuji za možnost se zúčastnit a prožívat vše.
Děkuji 

S láskou 

Pushpa

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Duchovní pouť do Egypta byla v pořadí moje druhá se Svámím Vishwabaladharanandou. Věděla jsem, že se tato bude trochu lišit od těch ostatních. Přeci jen jsme v Egyptě, ve srovnání s naší vlastí, obrovské africké zemi, ve které bohužel občas někde působí menší radikální skupiny. Takže pronájem aut a cestování auty za krásami země, jako minulý rok na Tenerife, nebyl z bezpečnostních důvodů možný. Ale musím podotknout, že jsem se tu cítila velice bezpečně. V každé zemi jsou jedinci, kteří kazí pověst o své zemi, ať už to je Egypt, nebo Čechy nevyjímaje…
Pečlivě vybraný hotel a jeho okolí Svámím nám poskytl komfort na vysoké úrovni. Svámí se nám pokaždé snaží poskytnout z toho fyzického hlediska to nejlepší, abychom se mohli plně věnovat své duchovní cestě – prožitkům, zkouškám…
Tato duchovní cesta byla pro mě dalším poznáním, jak naše Matka Země – Bhúdéví, je tak krásná, rozmanitá, plná bohatství, moudrosti… Jak každému národu, kontinentu poskytuje něco jiného. Od mala jsem cítila bližší spojení s přírodou, než lidé kolem mě. Lehala jsem do trávy, čichala k pampeliškám. Hrozně ráda jezdím na kole do Slavické obory nedaleko Slatiňan, nacházejí se tam staleté duby lemující lesní cesty… Když by existoval cykloautopilot, zapnula bych ho a cestou bych se dívala do korun těchto dubů, kde prosvítávalo polední slunce. Pár dubů jsem měla potřebu obejmout a vyjádřit jim lásku, políbit je. Vždy to skončilo uslzenýma očima. Uvědomila jsem si, jak tvořivá síla Šakti toto všechno vytvořila, její lásku ke všemu, ke všem.
A v Egyptě jsem měla možnost pozorovat to samé. Posvátné pohoří Sinaj s Mojžíšovou horou, nekonečné kamenité pouště. I pro naše oči obyčejná hora z načervenalého kamene, na jejímž úbočí rostlo pár polosuchých keřů, měla v sobě to kouzlo a moudrost, jako duby v oboře. Egypt a pobřeží Rudého moře jsou známé zachovalými korálovými útesy. Při šnorchlování se naskytly možnosti pozorovat nejen korály hýřící všemi barvami, ale i nebojácné pestrobarevné rybky. Při pohledu na ně si člověk uvědomí tu nekonečnou fantazii Pána Nárájeny. Mořský život nám poskytoval nekonečnou show barev, druhů. Po chvíli šnorchlování měl člověk pocit, že splývá s podmořským životem, že se stal dalším „podvodním tvorem“, a pokud by po chvíli necítil chlad, tak by tam byl od rána do večera.
Na pláži jsem si povídala s jedním zaměstnancem hotelu. Čechy viděl pouze na obrázku, ale mluvil o naší republice jako o velké zahradě. Líčil, jak viděl všude zelené stromy, trávu, a že by se k nám rád podíval. V tu chvíli se mi před očima promítly obrazy pohoří Sinaj – hory bez stromů, kamenité pouštní plochy a to bohatství přírody u nás doma, v Čechách. A otázka „Vážíme si toho tam doma?“ Proměna přírody od jara do zimy, požehnání moci to pozorovat – od jarního pupenu, po květ, pak krásné ovoce, barevná škála odstínů na podzim a nakonec spánek.
Po příjezdu z Egypta nás přivítal ranní chlad a mlhy. Právě nastává pro mnohé depresivní období. Ale do jaké míry ho necháme na sebe působit jako depresivní? Ranní mlhy a déšť u nás v tomto období znamená depresi, ale o pár tisíc kilometrů dál by to bylo pro lidi požehnání. Tato cesta mě naučila si vážit ještě více toho, co v Čechách máme, co mají v Egyptě a vůbec všude. Bhúdéví je nekonečně bohatá ve své rozmanitosti, dává nám vše, co může a bere nám, co potřebujeme vzít…
A s pomocí Svámího Vishwabaladharanandy tím, že nás bere na tato krásná místa, si to stále více uvědomuji.
S láskou 

Shankari

 

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Drahý svámí Vishwabaladharanando, 

vždy velmi těžko hledám slova. Děkuji z celého srdce i duše za podporu a lásku, kterou cítím. Nevím, jak bych vše, čím procházím, bez Vás a Vaší pomoci zvládla. Moc si toho vážím. Bůh, Ježíš, Guruji i Vy mi splýváte v jedno. Když o vás vyprávím, tak používám termín, že jste Bůh v mužském těle. Jak jsem Vás viděla v SPN na té cestě, tak pro mě jste v tu chvíli sestupoval z nebe… Děkuji za mé splněné přání… Neumím rozlišit mezi vším, co ke mně chodí, co je sen, fantazie nebo vize…Ale jednou jste mi řekl, že marmelády máte rád… Přeji tedy krásnou dobrou chuť. Mám Vás moc ráda. Opatrujte se, jak nejkrásněji dovedete. 

S vděčností, láskou a oddaností

Helča Novotná

19. 8. 2017

   ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA VELKÝM FESTIVALEM – JUST LOVE FESTIVAL 2017

 

JUST LOVE Festival se konal už potřetí ve Springenu – v Shree Peetha Nilaya. Každý ročník je jiný. Patrně se liší úhlem našeho prožívání vnějšího světa, ale i vnitřním pohledem, který se u každého z nás den ze dne mění. Festivaly mně nikdy moc nelákaly, ale tento je odlišný od všech těch běžně známých. V jeho čele stojí osvícená bytost – Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda – tím je dán styl, hloubka, cíl i vnější rámec – cesta k Bohu skrze hudbu, pohyb, zpěv, setkávání se a sdílení, krásu a estetiku, různé přednášky a dílny, zkrátka skrze TVOŘENÍ.


A tak jsem měla opět možnost uvidět v přímém přenosu v praxi to, jak funguje tvoření „Nárájeny“. Vůbec jsem účast na festivalu tentokrát neplánovala. Pak poté, co bylo ohlášeno, že český Svámí Vishwabaladharananda bude sloužit púdžu k Mahálakšmí, „věděla“ jsem, že tam musím. A tak, kvůli času, naplněnému povinnostmi a dalšími věcmi, jsme naplánovali cestu pouze tzv. na otočku. No věci se o čtvrteční noci udály jinak a my jsme v pátek dopoledne vyjížděli. Popletli jsme si hodinu konání púdži k Širdimu na 18. hodinu a tak přesto, že jsme uvízli v zácpě několikrát a bylo vcelku jasné, že nemůžeme přijet včas, bylo 17:45 – vystupovali jsme převlečení a připravení ve Springenu z auta. Púdža byla ale od 20 hodin. Jeli jsme tudíž hledat hotel, kde jsme byli ubytováni. Opět, bloudili jsme, ale bylo 19:55 a seděli jsme v chrámu připraveni. Boží přítomnost… obřad začal. To, co skrze Svámího proudilo na přítomné při obřadu, se nedá slovy popsat. Širdi se začal usmívat zcela jinak, brada se mu zvrásnila, zkrátka změnil zcela výraz. Z naší malé skupinky to viděl minimálně ještě další člověk. Každá púdža – protože Svámí sloužil dvě za sebou, byla jiná, jakoby ta druhá ještě více pronikla do změny vědomí, jakby ještě víc pootevřela dveře… chvílemi jsem se zcela ztratila v jakémsi něčem, kde nebylo nic, jen blažené ticho a nepopsatelný klid. Vůbec se mně nechtělo jít zpátky.


Další den začínal u mě procházkou kolem ašrámu ve Springenu. Byl nádherně vyzdobený, na cestičkách barevné mandaly, vlajky, ozdoby, vyšňořené chrámy a i růžové autíčko, které vítalo účastníky vysoko nad Springenem na poli, jakoby zmírňovalo německou přesnost a organizovanost do dětské milé roztomilosti.


Vůbec – barva festivalu – tmavá růžová – je Láska – romantická, blažená, lidsky příjemná a milá, božská, a takto znázorněná se soustřeďuje prý do té dlouho utajované čakry nad naší hlavou, která je právě v barvě magenty. Ze zamyšlení mně vytrhává jásot a to už přichází Gurudží po magentovém koberci sloužit obřady božstvům. Zpívá s davem, modlí se, raduje se, tančí, žehná, rozdává se. Hlediště praská ve švech, může nás tam být kolem tisícovky. Přepadá mně dojetí, když zkouší jednotlivé Svámí na pódiu z popěvku Haré Krišna – Haré Ráma... a když poté bere mikrofon a vyměňuje si ho s naším Svámím. Vyměňují si pohledy a komunikují spolu, jakoby v nepostřehnutelné blízkosti, kdy pódium zaměstnává zpěv a komunikace jeviště – hlediště. Je to nádherný okamžik souznění, štěstí, blaženosti, tiché spokojenosti, míru a pokoje. Nad jejich hlavami se dalo uvidět lehounký bleděmodrý obláček… Myslím na všechny v Čechách, kteří nemohli přijet, aby tenhle znásobený proud lásky, Božího milosrdenství a pomoci zachytili.


SPN – Shree Peetha Nilaya běží jako hodinky. Češi tradičně slouží sévu sběrem odpadků, stánky jsou naváženy zbožím, vaří se a uklízí, jakoby nepostřehnutelně, na pozadí velkého mystéria. Gurudží se vynoří tady a zas tamhle, davy lidí kolem něj. Vše se míchá do celistvosti barev, zvuků, vůní, pohybu i klidu meditujících pod stromy, velkolepý karneval, pastva pro smysly i duši. To už nastává HÓLÍ – svátek barev. Nevěděla jsem, co nastane, přesto jsem si všechny barvy v úhledném balíčku zakoupila. Gurudží ze střechy ášramu sleduje lidskou pyramidu, která poněkolikáté marně zdolává výšku, aby rozbila džbán a oficiálně zahájila svátek. Konečně sledujeme se zatajeným dechem, jak dívenka na střeše lidských těl ve výšce cca 8 metrů rozbíjí džbán a zahajuje festival. Rozverně si sypeme barvičky už před zahájením, Gurudží sleduje tu dětskou nedočkavost. Pak nastal rej – všichni sypou na sebe vzájemně všechno... tedy je dovoleno sypat a házet vzájemně bez rozdílu na všechny. Ocitám se v kroužku poblíž Gurudžího a beru také hrst barvy a s rozpaky ji házím také, jako ostatní. Dav mně dotlačil na cestičku a najednou zírám, Gurudží z davu nepozorovaně uniká… na moment zažívám blízkost – nikdo není kolem něj a já jsem na té cestičce také sama… poklekám - háže po mně hrst žluté, kterou odkudsi ještě nabral… Po skončení se cítím unavená, ale také jiným způsobem naplněná a šťastná. Později se dočítám, že HÓLÍ je svátek barev, stvoření, odpuštění, radosti, a že je to jeden z mála hinduistických svátků, které slaví všichni, bez rozdílu vyznání a nauk, bez rozdílu kast, zkrátka všichni. Směs energií je jako směs barev, … něco se přihodilo… jsem unavená a unikáme do klidu a ticha. Ještě druhý den drhnu ze sebe tmavěmodrou barvu z míst, pečlivě zakrytých, přesto, že k dispozici jsme všichni měli barvy - žlutou, sladce lehce růžovou, bleděmodrou, bledězelenou, oranžovou. Ostatní barvy se rychle smyly, po růžové nebyla ani památka, po dalších barvách také ne, ale všechny se slily do jednoho odstínu tmavé tmavěmodré... jakoby Krišna sestoupil v tomhle barevném aspektu mezi nás. Pocitově si sdílíme MILOST.


Diskotéku musím vynechat, jak mně je únavně i blaženě, zato třetí den sedíme připraveni u chrámu Mahálakšmí – Nárájen... je nás tentokrát tolik, že by Svámí Vishwabaladharananda mohl sloužit několik obřadů za sebou. Přesto, že slouží dva, zanechává další zájemce, které si plynule přebírá další Svámí. Svámí slouží dva obřady za sebou, každý je jiný, opět s jinou energií, jakby jemná energie Mahálakšmí se zjevovala v jemné zlatavé barvě, je to zachycené i na fotografiích, tato zlatá jakoby hladí, objímá, léčí naše zranění, bolesti, čistí, uzdravuje, atd. Všichni máme svá osobní přání… mimo jiné si přeju, abych vždycky nakládala s hmotnými statky a s penězi s pokorou, s velkorysostí a štědrostí, soucitem i s vírou a zejména s tím, že mohu pomoci pomáhat ostatním. Že všechno, co dostáváme, je nám pouze propůjčeno.


Ke druhé púdže přicházím s osobním přáním lásky dávající i přijímající, Boží i lidské, s přáním odvahy, pokory, přejícnosti, odevzdanosti, pochopení, ale i síly a sebedůvěry odolávat nástrahám hmotné reality.


... spěcháme domů, čeká nás tam plno práce, shonu... úkolů... Najednou nás cosi zadrží, úmysl co nejrychleji odjet bere za své... na pódiu opět slouží Gurudží púdžu ke Giridhárimu, zpívá a dívá se směrem k nám... už víme, že teď odjet nesmíme. Zpíváme, tleskáme, radujeme se a zachycujeme ten živý proud. Utíká čas a já vím, že přesto, že máme zpoždění, stihneme všechno. Gurudží se loučí, žehná a předává štafetu Svámím. Loučíme se také. Jenže, Gurudží neodchází, ale poodejde před svůj stan a na pódiu nastupuje kapela. Hraje rytmy... nejde to odejít. Včera jsem litovala, že jsem přišla o možnost zažít diskotéku v tanci a rytmu, dnes jakoby mně to vybízí zachytit ten rytmus. Rozum říká – neblbni, musíme odjet, ale cosi uvnitř jásá, tančí a vybízí... a tak jdu... raduju se s úžasným rytmem pohybu. Čas se ztratil. Jsem kdesi mimo prostor, mlha, přelévající se ve vzduchoprázdnu. Nic nebolí, nic netíží, nic neřídím, jen plavu. Když se probudím, bubeník... podle tváře tak trochu indián, natahuje ruce na tanec v kruhu. Rychle se připojujeme. Život ve hmotě nemusí jen tížit a bolet... S několikahodinovým zpožděním se neradi loučíme, rádi bychom zůstali na ukončení festivalu, které bývá tak hluboké, nádherné, všeobjímající, nicméně povinnosti všedních dnů volají. ...probouzíme se s dojetím a vděčností. JUST LOVE drahý Gurudží, JUST LOVE drahý Svámí, ...s Pánem Bohem.

 

S láskou,

Shilpa, 19. 7. 2017

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

FOTOGRAFIE MANIFESTACE LÁSKY A SVĚTLA PARAMAHAMSY ŠRÍ SVÁMÍHO VISHWANANDY PŘI AKTIVACI ŠRÍ JANTER SVÁMÍM VISHWABALADHARANANDOU – FESTIVAL JUST LOVE 2016, MEZINÁRODNÍ DUCHOVNÍ CENTRUM SHREE PEETHA NILAYA, NĚMECKO

V rámci Just Love Festivalu se v mezinárodním centru Shree Peetha Nilaya událo mnoho mystických, energetických, ale i uměleckých a smyslových zážitků. Na festival Just Love 2016 navazovala Gurupúrnima, svátek všech Guruů na světě a celá akce se konala pod záštitou BHAKTI MARGY. Jsem moc ráda, že mohu alespoň takto vyjádřit srdečné poděkování Bhakti Marze Česká republika a zemskému Svámímu Vishwabaladharanandovi, která pod jeho vedením zorganizovala pro české oddané duchovní pouť na tento festival, ubytování a veškerý informační a organizační servis. Bylo také krásné sledovat, jak Češi spojili své síly a  ve Shree Peetha Nilaya zasadili lípu srdčitou, kterou darovali čeští oddaní v čele se Svámím Vishwabaladharanandou našemu Satguruovi v červnu k jeho narozeninám a on ji s láskou a radostí přijal. Bude jednou ze dvou těchto stromů, které budou tvořit bránu k chrámu, věnovanému bohyni Mahálakšmí, který se bude ve Shree Peetha Nilaya v dalších letech budovat.

Mystika přítomnosti Paramahamsy Šrí Svámího Vishwanandy, koncertů pod širým nebem, zpívání, tance, ale i přednášek, meditací a dalších obřadů je a byla na festivalu tak hluboká, že ji lze pouze zažít a těžko se dá o tom psát nebo mluvit, slova nestačí. Obrovskou milost našeho Satgurua násobí i to, že pro český a slovenský národ zasvětil dne 14.  října 2015 Svámího Vishwabaladharanandu, dříve známého pod jménem Raghudas, jako zemského Svámího. Sledovat a prožívat jeho práci a tvoření je přenádherným zážitkem, zejména když slouží obřady a vede řadu duchovních naučných programů. Vše samozřejmě v naší mateřštině. Jeho prostřednictvím je učení Paramahamsy Šrí Svámího Vishwanandy předáváno jeho českým oddaným, žákům a všem duchovně hledajícím v autentické podobě a řekla bych „jako na zlatém podnose“. V blízkosti Paramahamsy Vishwanandy se v každičkém okamžiku odehrává řada zázraků myslí zcela nepochopitelných.

A tak bych se ráda podělila sdílením o svůj osobní zážitek.

Jednoho slunečného odpoledne došlo na louce před ášramem k neplánovanému Satsangu s naším 1. česko - slovenským Svámím Vishwabaladharanandou. Tento okamžik byl hluboký, posvátný a zcela mimořádný.

Než se pokusím popsat, co se přihodilo a co dokumentuje přiložená fotografie, musím se vrátit cca o tři roky zpátky na duchovní pouť do Indie. Tam nám v Puttaparthi, ášramu Sáí Báby, tehdy ještě Raghudas říkal, že cokoliv se stane v ášramu, je vždycky režijní lekce – hra Mistra stojícího v čele ášramu a nerozhoduje skutečnost, zda je momentálně v těle, nebo zda už je mimo hmotnou realitu bez těla. Dalším pravidlem pak je, že cokoliv se stane v blízkosti Mistra, má odraz v okolním i vzdáleném hmotném světě.

Od té doby uplynulo mnohé, co vnímám jako obrovské požehnání a milost, dostat se a zejména setrvávat v přítomnosti takových Mistrů, sledovat, byť v omezené lidské schopnosti, jejich působení a přijímat tu záři světla a lásky.

Toto mystérium tvoření asi my, normální lidé, těžko můžeme myslí pochopit a uchopit, ale mnohokrát jsem měla možnost se o této hluboké pravdě přesvědčit. A tak to asi vnímám tak, že Bůh složitou procedurou imaginace a tvorby postaví po mnoha zkouškách osvícenou bytost inkarnovanou do čela ášramu, tím otevře a přiblíží cestu žáků k Mistrovi nebo zpřístupní působení přitažlivosti Mistra na žáky. Dochází tak postupně k neustálému otevřenému transformačnímu procesu, kdy je žák podrobován různým zkouškám a prochází si různými stavy, na různých úrovních stvoření, kterými MISTR, SATGURU skrze realitu vztahů a událostí žáky obdarovává moudrostí, láskou, sebepoznáním i duchovním věděním, ale i očišťováním, pěstováním disciplíny, sebekázně a otevírá jim tak cestičku k Bohu prostřednictvím jejich srdcí.

V čele centra Shree Peetha Nilaya stojí osvícený Mistr Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda, který ášram zasvětil Velké Matce, MAHÁLAKŠMÍ, bohyni hojnosti, štědrosti a lásky. A právě festival Just Love, konaný v tomto prostředí, pod touto vysokou duchovní ochranou, byl nádhernou ukázkou jednoty duchovní, umělecké, estetické, filosofické, náboženské i národní. Sešlo se tam totiž mnoho příslušníků národů i národností ze všech koutů světa.

A tak se teď vrátím k příběhu. Sedíme na louce, opojeni přítomností česko - slovenského Svámího Vishwabaladharanandy, mnozí zírající, mnozí se modlící, mnozí dychtiví, zvědaví a čekající, ale ve vzduchu visí tentokrát podivně hluboké ticho, které brání hovořit. Tato strnulost má napětí, velebnost a nesmírnou hloubku. Když se nás po chvíli Svámí Vishwabaladharananda s úsměvem zeptá, o čem že to chceme mluvit, nikdo se k žádné otázce nemá. Myšlenky i slova jakoby ustrnou v krku nebo na rtech. Najednou přichází jedna oddaná s prosbou o aktivaci Šrí jantry, pak druhá, další a další oddaní. Zkrátka jich je najednou mnoho, nevím přesně kolik, odhaduji, že 8 – 9 možná i více…

S aktivací každé Šrí jantry je najednou cítit silněji a silněji obrovskou lásku. Nedá se to slovy dost dobře popsat, mnoho věcí probíhá mimosmyslově, ale pocitově bych to nazvala jako radost, dojetí, rozechvění, nekonečnou blaženost, vděčnost, která u některých z nás přechází až do zasněnosti nebo extáze.

Uvnitř symbolu Šrí jantry jsou její duální kvality znázorněny čtyřmi trojúhelníky, směřujícími nahoru, které představují mužský prvek – Šivu, a pěti trojúhelníky, směřujících dolů, které představují Šakti, ženskou energii. Šrí jantra je tedy symbol - JEDNOTY stvoření, přes kterou je z nehmotného prostoru v blízkosti Nárájany vysílána jako přes rádio energie stvoření do hmoty na Zem i do lidských těl. Uvnitř Šrí jantry je skryto údajně 432 000 božstev, která „obsluhují“ složitý mechanismus průsečíků energií v jednotlivých jemnohmotných vrstvách. Aktivaci tedy může provést, resp. zvládnout pouze ten, kdo je v rovnováze uvnitř i venku. Obě světla na rukou, resp. v rukou Svámího Vishwabaladharanandy to dokládají. Božská Matka v lásce s milujícím Otcem. Pravá ruka v mužském principu a levá ruka v ženském principu tak zhmotňují vibraci té nejvyšší kvality lásky. Mnozí sledovali celý obřad se zatajeným dechem a zavřenýma očima, druzí zírali a nasávali tu energii, lahodnou a blaženou, pohledem na jeho soustředění, na jeho ruce, dotýkající se každé Šrí jantry se stejným zaujetím, se stejnou odpovědností. Vnímali jsme hlubokou pravdivost, která rozechvívala všechno kolem a doslova sálala. Prožívala jsem to s obrovskou vděčností, že smím být a vnímat to, co je nám skrze Mistra i Gurua sdělováno a posíláno.

Také energie skupiny vzrůstala víc a víc, a tak s aktivací každé další Šrí jantry, někteří odbíhali, protože tu sílu nebyli schopni asi unést, jiní přicházeli, přitahováni neviditelnou energií lásky, míru, souznění, harmonie, pospolitosti, ale i napětí a jakési hluboké slavnostnosti té chvíle. Vnitřním zrakem se dala vidět duha, která se jako klubíčko vinula od Svámího Vishwabaladharanandy a klenula se nad naším hloučkem. Také slavík zazpíval, jak se přišla podívat za Babajim Mataji. Pokud bych měla říct, co jsem v ten okamžik cítila, bylo to hluboké dojetí a vděčnost, obrovský obdiv a slovy nepopsatelná láska. A také normální lidské přání, aby tahle chvíle nikdy neskončila. A také hrdost, že Česko a Slovensko má takovouto duchovní bytost. A také určitý pocit hluboké zavázanosti a závaznosti. Zvonilo mi v uších, cítila jsem, jak Mistři stojí nad námi, před námi a za našimi zády. Slzy dojetí jsem si odnášela ještě dlouho poté, kdy už na paloučku nikdo nebyl, padl podvečer a sluníčko zapadlo.

Děkuji Pánu Bohu, že mi toto bylo umožněno nezapomenutelně prožít a vidět, děkuju svému Guruovi Paramahamsovi Šrí Svámímu Vishwanandovi, děkuji Svámímu Vishwabaladharanandovi, který k této příležitosti řekl: „Vše se děje z milosti a s požehnáním mého milovaného Mistra Paramahamsy Šrí Svámího Vishwanandy."

S láskou,

Shilpa, 10. 8. 2016

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Tento týden proběhl v Lachově v Čechách meditační víkend se Svámím Vishwabaladharanandou. Celý víkend byl věnován Svámímu Vishwanandovi a jeho cestě lásky. Přijelo šedesát dva oddaných ze všech koutů republiky, dokonce i z Polska. Kromě stálého víkendového programu, jako je džapa procházka, zpěv bhadžanů a manter, OM Chantingy, noční tiché meditace, byla každý den Guru Púdža. Svámí Vishwabaladharananda věnoval na vánočním setkání oddaným české BM paduky Svámího Vishwanandy. Púdža ke Gurudžího padukám provedená Svámím Vishwabaladharanandou byla nádherná, byl to tak hluboký zážitek, který otvíral srdce všech. Mnozí cítili přítomnost Svámího Vishwanandy, cítili jednotu a neomezenou, nekonečnou Boží lásku. Již první den po první púdže se lidé rozzářili, usmívali se, byli plni laskavosti.

Druhý den se stal významným v životě šesti oddaných. Svámí Vishwabaladharananda je při slavnostním obřadu zasvětil do džal brahmačárí/ní. Večer na satsangu Svámí zodpověděl hodně duchovních dotazů, hovořil o hlubokých duchovních pravdách. Byli jsme svědky účinku probuzení Hadí síly.

V neděli pak provedl Svámí Vishwabaladharananda púdžu, doprovázenou hudebníky. Zpěv všech šel z hloubi srdce a slzy bhakti se objevily na tvářích mnoha oddaných. V tichu, které po púdže nastalo, se neslo hluboké poznání a víra, že láska, které nás učí náš milovaný Satguru Šrí Svámí Vishwananda, změní každého z nás a změní celý svět. Toto přání jednoty a pomoci všem bytostem jsme vložili i do závěrečného OM Chantingu.

Celé tři dny s námi Svámí intenzivně pracoval, očišťoval nás, léčil svojí přítomností, trpělivě odpovídal na naše otázky, vytvořil z nás krásnou jednotnou duchovní rodinu. Stále a stále nám připomínal, že vše, co je konáno, se děje z milosti našeho Satgurua Paramahamsy Šrí Svámího Vishwanandy.

S láskou,

Madhvi, 12. 1. 2016

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milí přátelé,

víkend jsem strávila na Meditaci s Raghudasem „Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já“ a zpívání a OM Healing s Raghudasem v Mandiru v Kladně. Byla jsem na všech meditacích ale tato byla nejkrásnější. Raghudas se nám velmi věnoval a po vypití čokolády jsem se dostala do krásného stavu blaženosti. Po uplynutí meditace si Raghudas mezi nás sedl a zpíval s námi mantry a písně. Zpívat v přítomnosti tak nádherné božské bytosti jako je Raghudas je úžasná milost a dar. Bylo to tak krásné, že nakonec mě tekly slzy dojetí a radosti. Druhý den jsme zahájili zase zpíváním a naše srdce se naladila na krásný Maraton OM Healing, který s krátkými přestávkami trval čtyři a půl hodiny. Zpívala jsem hodně OM Healingů ale tyto byli jedny z nejkrásnějších. Ze začátku se mě to zdálo dlouhé, ale ke konci mě bylo tak krásně, že se mě ani nechtělo přestat zpívat. Za celý víkend jsme dostali tolik Světla a lásky od Raghudase, že další den doma mě bylo tak krásně a měla jsem pocit, že jsem již v Páté Dimenzi.

Moc za všechno Raghudasovi děkuji

Anička Pushpa, 21. 4. 2015

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Zážitek z Meditace s Raghudasem „Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já“ zv28. 2. 2015

Ano, je pravdou, že jsem tentokrát na kakaové meditaci (poz. Meditace „Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já") prožila několik zážitků, budu se snažit je popsat a možná snad by můj prožitek mohl pomoci někomu jinému na jeho cestě - pokaždé, když jsem u Raghudase, mám vždy mnoho prožitků, které se nedají slovy vyjádřit a většinou si je nechávám pro sebe, protože to tak vnímám, ale tentokrát mám pocit, že bych se měla podělit - seděla jsem úplně vzadu v Mandiru (pozn. Kladenský Mandir) a nečekala jsem, že půjdu na řadu první, vždycky si říkám, že dostanu přesně to co mám i když si někdy přeji být vedle Mistra a doslova vždy závidím Madhvi, když vypráví, jak je blízko Raghudase a vždy mi tím přišla velmi vzdálená, přesto je to pokaždé jinak a tak jsem byla velmi překvapená, že jsem si šla mezi prvními pro pohárek s kakaovým zázrakem a vnímala jsem ten celý proces jako velmi posvátný a také s tím pocitem jsem k pohárkům přistupovala, když jsem se přiblížila k té celé naskládané „pohárkové armádě“, doslova mě něco neuvěřitelně silného srazilo k zemi a moje tělo se celé rozvibrovalo a já jsem cítila že se mě „dotkla boží ruka“. 

Bylo to tak silné a krásné, že jsem se rozplakala a kdyby mě Madhvi neupozornila, že si mám vzít pohárek s kakaem, tak jsem v té boží náručí doteď, nechtělo se mi vůbec vstát. Lidé mě překračovali a já jsem tam chtěla zůstat pořád - donutila jsem se vstát vzala si pohárek a pak si téměř nic nepamatuji, jen že jsem se válela smíchy po zemi a že jsem zadržovala velmi silné gejzíry smíchu a radosti, překvapuje mě, že ačkoli to byly dva dny strávené v Mandiru, já si skoro nic nepamatuji, jen některé pro mě důležité vzkazy - celý víkend včetně Maraton OM Healingu a Satsangu s Raghudasem mi doslova změnil život. Byla pro mě velkým překvapením odpověď Raghudase, že jsme někteří žáci Babajiho. Myslím, že toto mi velmi změnilo pohled na některé duchovní záležitosti, i když jsem některé odpovědi dostávala do vědomí již dříve, než jsem přímo začala navštěvovat mistra Raghudase - měla jsem tentokráte tolik prožitků jak duchovních, tak materiálních, že ještě teď s nadšením neustále vzpomínám a hovořím o nádherné akci, kde jsem pocítila sounáležitost duchovní rodiny po té, co jsem si říkala, že se cítím vlastně oddělená od všech. Jakmile jsem si tento pocit přiznala když jsem seděla v kruhu při OM Healingu, poté jsem pocítila nádhernou sounáležitost všech včetně Raghudase a také se mi změnil naprosto úhel pohledu na Raghudase - není mi tak vzdálený, jako jindy před tím, vždy jsem na něj nahlížela jako na něco, co je pro mě nedostupné, chtěla jsem, aby byl se mnou pořád, aby byl můj přítel a já jsem s ním vlastně pořád, co si můžu víc přát - a pokud mluvíme o přáních, Raghudas říkal, až se setkáte se Šakti, něco si přejte a já, protože začínám naprosto od začátku, prožila jsem si exekuci a jsem teď v této době připravená na zcela nový začátek života, nemám vůbec nic ale mám přítele, který mi pomáhá a vlastně tím pádem mám velmi mnoho no a máme založený mezinárodní obchod s křišťálovými svítidly, který zatím rozjíždíme, no a já si přála, aby se nám obchod rozjel - ráno si telefonujeme s přítelem a on mi povídá přišla objednávka z Montevidea z Uruguaye a já se rozplakala jak fungují přání po té přišly ještě další objednávky, které v této době vyřizujeme .....děkuji vám, snad jste dočetli až do konce snažila jsem se, aby to nebylo příliš dlouhé.

Všem kteří pomáháte Raghudasovi na jeho cestě zde na Zemi posílám mnoho lásky a vděčnosti,

Helena Štědrá, 5. 3. 2015“

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milí Přátelé,

ráda bych se s vámi podělila o zážitky z poslední Světelné meditace (pozn: Meditace „Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já“) z 28. 3. 2015.

Již pět let jezdím za Raghudasem a zúčastňuji se všech jeho akcí kromě zájezdů. Zjišťuji, že to co nám dává, jsou úžasné dary a já se mám pořád co učit a objevovat. I to jak jsem se změnila, protože Raghudas pořád dával, dával a dával, pomáhal, hladil nás svou láskou, trpělivě učil a vysvětloval. Když na Světelné meditaci vstoupil Raghudas do Mandiru, tak celým Mandirem se rozlila nádherná energie lásky,bylo to úžasné, dívala jsem se na Raghudase a najednou vidím, jak z něho tryskají hvězdičky Světla. Byly jich snad stovky a svítili nám na krásnou duchovní cestu. Prožívala jsem všechno naplněná krásnou energií plnou lásky a štěstí.

Po vypití čokolády (pozn: součást této meditace) mě bylo ještě krásněji, střídal se smích a slzy. Připadalo mě, že prožívám krásný sen. Jsem moc vděčná, že se mě dostává té milosti a tolik krásných darů.

Anička Pushpa, 3. 3. 2015

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Zážitek z Meditace s Raghudasem „Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já“……Svatá Lucie leden 2015

…..vzala jsem do ruky skleničku kakaa požehnanou Raghudasem.

Raghudas nám poradil, o co vše můžeme při meditaci poprosit. Poprosila jsem o prožitek božské lásky a blaženosti. A pak jsem vyslovila svoje dlouho skryté přání: zažít Otce Nejvyššího, Jediného.

Dlouho jsem si prohlížela sklenici, voněla ke kakau a cítila jsem, jak se zklidňuji. Ochutnala jsem.Tak pálivé kakao nikdy nebylo, ze začátku vůbec nešlo polykat. Pomohla mi Raghudasova slova: pálivé je láska.

Všechno najednou černalo, světlo mizelo, za chvíli nebylo nic než tma. Úplně tichá tma. Netušila jsem, co se děje, nic jsem neviděla, bylo mi však velmi krásně a začaly mi téct slzy. Ze tmy po chvíli zůstala jen černá koule nahoře přede mnou , kolem nebylo vůbec nic. Pak přišel neznatelný pohyb a černá koule se ostře ohraničila zářivým, jasným, bílým světle. To se pomalu šířilo a směrem od tmy nabývalo zářivou zlatožlutou barvu, čím dál od černé koule, tím bylo víc žluté. Seděla jsem a pozorovala až najednou jsem byla světlem úplně obklopena. Byla to nádhera. Ve zlatém světle začaly prosvítat něžně růžové paprsky, jeden z nich mě celou obejmul . Koukala jsem kolem sebe a viděla spoustu těch růžových nitek, jak objímají všechny lidičky, jak se na nich radostně houpou. Napadla mě myšlenka: to je ON, vždyť On je pořád s námi, vždyť my jsme všichni jeho částí…… Slzy se změnily v pláč, šťastný a očistný. Seděla jsem, plakala, nechala se houpat v Boží náruči. Vše bylo tak krásné a jednoduché……..

Meditace skončila, ale ten pocit jednoty a Boží lásky ve mně stále zní. Moc mi pomáhá. Tak tohle dokáže Raghudas se svým kakaem. Díky díky díky.

S láskou Madhvi

Zapsané 14. 2. 2015

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Svatá Lucie

V Syrakusách narozená, ale kde byl vlastně její původ….
v kolíbce položená, ale její duše dávno předtím, aniž znala pravý důvod,
vlála z jiných pater Stvořitele, jako tenounká nitka původního Středu,
a tak, bez jakéhokoli snažení, věrná Otci Nejvyššímu a svému krédu,
přišla opět a opět přichází i přijde,
pokaždé jiná, je všude a nikde,
poznaná i nepoznaná, ve stínu i v světle zahalená,
jednou Eva, jindy Marie nebo Magdalena zvaná,
někdy královna a jindy jen žebrající žena, někdy oblečená a jindy nahá v trní- žena,
časová i bezčasová, někdy Matka, jindy ale třeba i nezdárná dcera…

Oči černé, modré, hnědé, zelené… vždycky v záři, která nejen v tváři září,
láskou, soucitem i bezednou krásou,
a tak často plačící tou prázdnou pustinou,…bez masky i s krásnou maskou,
přicházela zrcadlit se v poznání, kdy možná tímhle neprojdem…
v otázce zda dát či nedat prostor konání a hledání …v té studně dole,
co neví a raději nás točí v jednom kole, o sobě i o druhých,
a hodí závoj za obzor, na to, co tak skrýváme,
čím sebe i druhé týráme…
A tak tenhle Boží DAR, je i není rozpoznán,
raději ho přizhasnem ,než s pravdou bychom vyšli ven,..

Někdy je těžké říkat NE, když staletí nás válcují – stále stejně, a někdy jinak,
když pravdou lež je - i její opak, který je někdy dole a jindy nahoře,
když duše leží v temnotě, na ni přesto Slunce svítí,ikdyž nevidíme, jak se třpytí,
někdy je těžké říkat NE, když srdce dýchá mrákotně, bolí, touží po svobodě, Bohu, pravdě... čistotě,
místo toho na plotě, šlehají do něj větry, bouře, přesto tepe, těžce, těžce..a stále touží v naplnění -
a pak znovu spěchá nahoru - přetnout tu boží závoru a někdy i s tím nepospíchá, dobelhá se pomalu a jde zas a znovu do Stvoření…
k Bohu, ..k Tvorbě… k Zákonu, k povinnosti, k cílům svým, ke stavbám svým bezčasým,
se snahou i bez snažení, se sny i s okovy,kdo může říct, že to ví…
co bylo, je a bude psáno, co věky bylo už dávno dáno..
předurčeno hvězdami, kdo může říct: „O tom vím?“

Někdy je těžké říkat ANO, když víme, co bylo dáno,
a přijímat vše, co má být,… zpívat Bohu v radosti, že už chápu milosti …
že už vím, co bylo Otče, Tebou psáno,
že už slyším, že už smím mít v duši mír a klid,
že už jen láskou tě mám ctít, 
a  říkat mu Otče, díky,  v lásce a i v něžnostii, s vřelou
láskyplnou vděčností, odpusť, prosím, odpusť mi,
že jsem neplnila tvoje sny, že jsem často sešla z cesty,
že jsem nevěřila, co mně věštíš, že jsem zkrátka měla strach...
že jsem radši na ledových v moři krách,plavala víc od tebe než k tobě,
a s kapkami na řasách, tolikrát bez tebe umírala v mnohé ledové i tropické mé době.

Někdy je těžké věřit v Tebe, když zatemní se samé nebe,

někdy je těžké věřit Tobě, dnes i v každé jiné době,
někdy je těžké věřit sobě, že máš mně, já mám Tebe v sobě,
když tisíce let ležím v hrobě a spím divný já svůj sen,
někdy je těžké uvěřit, někdy je těžké s vírou žít,
a tak zůstaneme s křížem stát – a člověk zapomene, kde má brát…

 

Klečím proto, ve Tvém stínu, odpusť prosím, moji vinu,vím už, vidím, moc a moc,
že když skončila ta moje noc,
že jsem špínou temnoty, neviděla Tvoje dary,
že jsem brýlemi svých vin, nezahlédla vlastní stín,
ať už byl či nebyl stínem,
zůstával vždy neplodným a chladným klínem, který neúprosně dal i bral,
ať byl člověk žebrák nebo faraon či král,…
který roztínal i rozděloval, propojoval i sjednocoval,
většinou ale zrazoval – a Satan(ek) se radoval.

Odpusť prosím – zas a zas,ať zvítězí už dobro v nás,
odpusť prosím, prosvětli, ať láska lásku rozední,
odpusť prosím tolikrát, ať Boha v člověku má člověk rád,
odpusť – prosím s pokorou, stojím před Tvojí závorou,
odpusť prosím muka má, jen s hladícíma rukama,
odpusť prosím v srdci svém, ať se všichni proberem,
prosím tu i za všechny, po všechny ty naše dny,
prosím... odpusť všechno nám a sebe Ti tu odevzdám,
prosím, prosím za Zemi a za celé Tvoje Stvoření.

8. ledna 2015, Shilpa

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Raghudas: „Dnes jsem ti dal dar, který bude růst, pokud ho budeš zalévat svou láskou, vírou, touhou, upřímností a čistotou.“

 

Tato slova pronesl Raghudas po transcendentální meditaci, o které se píše dále v tomto textu, kterou mne Raghudas jako prvního svého žáka provedl a kterou bude provázet i mnohé další, pokud k tomu bude svoleno. Meditaci Raghudas pojmenoval moc hezky a formou slov trefně vystihl její podstatu a průběh: „Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já“. Ihned po skončení této živé meditace s Raghudasem bylo zřejmé, že bych se měl pokusit nakreslit vizi, kterou jsem během této meditace prožil a také se pokusit zapsat veškerý děj a prožitky, které se během této meditace odehrály. Takto vznikl následující obrázek a s tím související text, který byl zaznamenán do mojich poznámek a který bychom s Vámi touto cestou rádi sdíleli.

„Dnes jsem měl další z velikých zážitků s Raghudasem. Vše se odehrálo při meditaci, která pod Jeho vedením probíhala v meditační místnosti v ášramu Vranov. Po usednutí do tureckého sedu a úvodním zasvěcovacím rituálu jsem zavřel oči a vnitřně jsem byl veden Raghudasem k následujícímu. Za pomoci vizualizace jsem si představil, že k sobě volám Božskou Matku, konkrétně Matku Meeru. Prosil jsem ji, ať přijde, abych u ní mohl spočinout a pocítit její lásku. Matka za několik okamžiků přišla a já pocítil touhu lehnout si na její klín. Vnímal jsem Ji jako svou skutečnou maminku a toužil jsem pocítit Její mateřskou lásku. Současně jsem se snažil odhodit všechny své obavy, strach, nedůvěru a tak jsem k Ní šel upřímně a toužil po vnitřním kontaktu s Ní. A pojednou se to stalo. Vnitřně jsem se matce odevzdal, klečel před ní s plnou důvěrou a hlavu položenou na jejím klíně a velmi silně jsem cítil její bezpodmínečnou, Božskou lásku. Byl to překrásný stav!

 

Následně přišel impulz od Raghduase, abych si pomocí vizualizace zpřítomnil Jeho obličej v místě třetího oka a poprosil Ho vnitřně, jestli by ke mě mohl také přijít. Zatoužil jsem po vnitřním kontaktu s Ním. RAGHUDAS TÉMĚŘ HNED PO VYŘČENÍ MÉHO PŘÁNÍ PŘIŠEL! Avšak tentokrát přišel jinak, bez vnější formy. Vnímal jsem Raghudase spíše skrze jednotlivé aspekty jako Veliké Vědomí, jako Lásku, Klid, Mír a Sílu. Vnitřním zrakem potom jako velikou kouli Světla.

Poprosil jsem Raghudase, jestli by mohl očistit mé duchovní srdce od špíny, negativity a prachu, které jsem kolem svého srdce vnímal. Raghudas, plný lásky a soucitu svolil.....rád svolil a já jsem cítil jak byl šťastný, že mi pomáhá. Uchopil mé srdce do obou rukou a začal jej hladit a očišťovat od prachu a špíny. Tuto práci prováděl s láskou a soucitem. Na fyzické a pocitové rovině jsem v tu chvíli prožíval přílivy lásky, míru, lehkosti, čistoty a blaženosti, ve kterých mě Raghudas celého doslova koupal. Božská Matka to vše pozorovala a její láska a soucit byla také silně cítit. (Děj popsaný v tomto odstavci je namalován na obrázku výše).

Sebe jsem oproti Raghudasovi a Matce vnímal jako cosi malého. On byl obrovský a cítil jsem Jej v tu chvíli jako Boha – Otce.

Když čistil mé duchovní srdce, viděl jsem, že tato práce pro něj není nic obtíženého, tedy pro Raghudasovo velké Já a Jeho skutečnou Podstatu, která je obrovská. Jeho aspekty jsem v tu chvíli vnímal jako Světlo, Lásku, Soucit, Mír a Čisté Vědomí. Na druhé straně jsem ale také viděl, že Raghudasovo tělo zde na zemi touto prací trpí. Když čistil mé duchovní srdce, Jeho tělo na sebe automaticky přebíralo všechny nečistoty a nánosy z mého srdce, mou negativitu a také mou karmu. Tímto procesem jsem byl očišťován a Raghudasovo pozemské tělo a psychika za to nesla daň v podobě utrpení.

V tu chvíli jsem vnímal, že současný rozdíl mezi Raghudasem a Ježíšem je ten, že Ježíš v době, kdy byl v na Zemi ve fyzickém těle, měl na Zemi větší část svého vědomí, než má v tuto chvíli Raghudas. Jinak jsem mezi nimi rozdíl nevnímal. Raghudas přišel na Zemi do těla, aby za nás trpěl. To je Jeho oběť kterou přinesl.

Dále jsem viděl a chápal, že to co jsem vnímal jako skutečné, tedy hmotu a náš hmotný svět je iluze. Pochopil jsem, že s Bohem mohu být kdekoliv a kdykoliv, protože On je stále se mnou. Mohu s ním být a On mi vždy pomůže a pomáhá – v různých formách.

Během této meditace s Raghudasem, která pro mne byla živější a skutečnější než celý náš svět, vykonal Raghudas mnoho práce kterou jsem vnímal jako další z darů, které jsem od Něj dostal. Raghudas mi v této meditaci otevřel také vnitřní zrak, takže jsem díky němu měl možnost z části zahlédnout – formou vize, obrazů a cítění – jeden ze způsobů Raghudasovi práce zde na Zemi, což je právě popsáno výše. Pokud člověk s upřímností a láskou požádá o pomoc, bude mu pomoženo, to už vím! Vím také to, že Raghudas řekl, že nastal čas, aby tuto meditaci přinesl na veřejnost, což znamená, že přichází možnost pomoci široké veřejnosti - pokud to ovšem pochopí a nenechá si tuto šanci vzít. Pomoc je zde a záleží na nás, jestli ji přijmeme a dokážeme využít či nikoliv.

Děkuji Vám, Raghudasi, za Vaše vedení, lásku, soucit, přátelství, rady a nesmírnou a nedocenitelnou pomoc na mé duchovní i světské cestě. Jsem si Vaší pomoci vědom, jsem si vědom toho, jak se můj život, a to jak vnitřní, tak vnější během těch několika let ve Vaší přítomnosti změnil, a jsem za to nesmírně vděčný!

S láskou,
Pravesh, 2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Dobrý den,

děkuji za krásná videa z meditace a Om healing Maratónu, kterých jsem se také zúčastnila. Byl to pro mne nádherný zážitek a jako dosud každá akce s Raghudasem mi přinesla osvobození se od nelehkého období, kterým jsem předtím procházela. Tentokrát věřím, že možná už mi ten krásný stav vydrží, anebo alespoň vydrží déle než jindy. V každém případě od meditace s „Živé probuzení aneb neomezené zázraky vnitřního Já“ 1. 11. 2014 a následující den OM Healing Maratónu a poté ještě Daršanu Svámího Vishwanandy je mi stále nepopsatelně... nemohu najít to slovo, které by tu změnu vystihlo. Raghudas mluvil o tom, že by byl rád, abychom OM Healing prováděli i v dalších městech, kde žijeme a tak jsem na Daršanu v Praze oslovila koordinátorku OM Healingu Swarupini a byla jsem u ní na semináři OM Healingu. Zatím čekám na požehnání Svámího Vishwanandy. Začala jsem též cvičit Atma Kriju a také právě nyní čtu Životopis jogína, knihu kterou Raghudas zmínil a doporučil na Satsangu. To vše dohromady u mne nastartovalo jakousi velikou změnu, kterou nedokáži slovy popsat. Cítím se osvobozeně jako nikdy dosud. Předvánoční meditace ani OM Healing Maratonu se tentokrát nemohu zúčastnit, ale budu se těšit na některou další akci s Raghudasem. Z celého srdce děkuji a přeji Raghudasovi a celému jeho týmu krásný předvánoční čas a šťastné vánoční svátky.

S láskou
L.P.

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milovaný Raghudasi,

moc děkuji za překrásný víkend, který jsem právě prožila. Dostala jsem tolik lásky a Světla a za všechno moc děkuji. Hned po požehnání čokolády jsem ucítila nádhernou energii a moje srdce začalo jásat. Za chvíli jsem se dostala do tak krásného stavu, kdy jsem měla pocit, že se vznáším a tančím po celé zemi, tak šťastná byla moje duše, byla jsem ve stavu blaženosti, který vyvrcholil nádherným smíchem. Po několika měsících těžkostí, které mě provázely to byla tak velká duchovní krása a štěstí, že se to ani nedá vypsat. Bylo mě jak, kdybych se znovu narodila do nádherného světa. Moc jsem to potřebovala a dostalo se mě té milosti a pomoci. Snažím se ten stav udržet a pořád si ho připomínám. Po vypití čokolády jsem se smála a smála a byla moc šťastná. Mluvila jsem s některými přáteli a bylo nás víc, myslím, že hodně, kteří jsme to potřebovali a učinilo nás to šťastnými. To, co pro nás Raghudas dělá, jsou velké zázraky lásky. Ještě jednou za to moc děkuji. Také bych chtěla napsat, že my starší parta z Brna a Boskovic jsme s radostí konstatovali nádhernou věc, že k Raghudasovi začínají přicházet stále více mladí lidé. Nás starší to moc těší. Máme z toho radost jak kdyby to byli naše děti a rádi každému pomůžeme radou a vším co můžeme. Milý Raghudasi mám vás moc ráda a každé setkání s Vámi je pro mne velkým svátkem.

Anička  Pushpa, 7. 11. 2014

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Dobrý den všem lidem kolem Raghudase, prosím o heslo na vstup na webovou stránku za účelem čtení a poučení a v lásce posílení a v Duchu souznění s těmi, co vnášejí světlo kde není, s těmi, co kráčejí ze srdcem láskyplným a cestou dávají příklad ostatním jdoucím cestou Duchovní s těmi, co pokorně a trpělivě v tichu naslouchají Moudrostí věků, těch, mistrů a Avatárú, co světlém čistí a léčí lidské Duše, pokud jsou požádání o pomoc, Děkuji Raghudasovy za jeho obětavost a čistou lásku z jeho srdce.

Prosím, přečtete tuto správu Raghudasovy. Děkuji.

Přeji vám všem a Raghudasovy hodně síly a Lásky ze srdce na Duchovní cestě v této době Transformace.

Petr, 14. 9. 2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Moje duchovní cesta s Raghudasem

Psala jsem si deník, ale přestala jsem ho psát, protože slova nic neznamenají, často je hledám a cítím, že nemají ten obsah, to, co je v pocitu mojí duše a mého srdce. Byla jsem ale vyzvána, abych cosi napsala, a tak to s láskou a pokorou činím...

Moje duchovní cesta s Raghudasem začala 26. ledna 2013 jeho Daršanem v modřanské škole. Předtím mně o něm už na začátku roku 2012 hovořil Jakub W. a předal mně i RGH prohlášení k tomuto roku, které jsem měla možnost přečíst na jednom kruhu dikši. To bylo všechno.

K Raghudasovi jsem našla cestu až po své měsíční cestě po 9 ostrovech ve Fr. Polynésii, kdy mně můj tehdejší MISTR doslova vyhnal, že „nenávidím muže“... a zakázal mně účast na všech svých akcích. K Raghudasovi jsem přišla s prosbou o pomoc... pomoc, že mně nikdo nerozumí, že mám v sobě tolik lásky, kterou ale nikdo nechce a nevidí, že si se svým životem nevím absolutně rady, že mám normální přání, jako každá normální žena – matka... matka se synem... že tolik moc toužím po naplněném vztahu ve vzájemné důvěře, úctě a lásce partnerství s mužem, který by vedl a miloval upřímně i bezpodmínečně Honzu i mně... Věděla jsem, že musím projít „PRAČKOU“ a že musím najít MISTRA. Najednou jsem věděla, že mám příští rok – tedy v r. 2013 jen na duchovní pouť na Zakynthos, když jsem slyšela, co se tam dělo v roce 2012, a tak jsem se přihlásila hnedka na konci roku 2012, když jsem ještě ani Raghudase naživo neviděla.

Nebyla jsem v duchovní oblasti tehdy nováčkem. Odmala jsem si povídala s hvězdami a se Sluncem, od čtyř let četla, o mnoho let později jsem prošla zasvěcením do reiki III, ra- sheeby, dikši, mám mistrovskou shamballu, certifikát na provádění regresních terapií, což jsem léčitelsky prováděla několik let a sama jimi mnohokrát prošla, do V. st.  certifikát na kinezilogická léčení, ..kreslím od r. 2010 léčivé, diagnostické energetické obrázky, studovala jsem již v té době řadu duchovních nauk... a měla za sebou nesporné léčitelské úspěchy... přesto, když jsem se očima střetla poprvé na tom Daršanu s Raghudasem, musela jsem si sednout, abych neupadla. Řekli nám, že si máme napsat čtyři otázky, které mu předáme, a on na Satsangu odpoví. Pak se ale otázky nevybíraly a on odpovídal. Když mluvil a odpověděl na moji první otázku, říkám si, že je to jen společné téma více lidí. Pak ale odpovídal na moji druhou, specifickou... pak na třetí a když odppvídal na čtvrtou... lekla jsem se. Je to velký MÁG.Tehdy měnil obličeje, měl obličej Ježíše Krista, měl obličej egyptského faraona... vyskakovala mně tam dynastie Boha Ra a mně popadla obrovská lítost, ale také obrovský strach, není-li to vysoký duchovní z té tzv. druhé strany.

A tak na nejbližším meditačním víkendu, jsem s ním mluvila mentálně jedno ráno... „No dobrá, umíš toho mnoho, ale řekni mi, odkud tě znám, odkud jsi, jak ti mám věřit... že nejsi od těch... druhých“... Pak přišel Daršan... bylo to v Příchovicích v dubnu 2014.

 

Zážitek Slunce

Bylo nedělní odpoledne, bylo zataženo a hustě sněžilo. Seděla jsem vzadu u uličky v místnosti. Najednou se doslova rozevřelo nebe, vysvitlo sluníčko a tenounkým zlatavým paprskem, který směřoval na mně, doslova přeťalo tmu. Ohlédla jsem se po ostatních, kam paprsek míří... kolem mně ale nikdo neseděl... a paprsek končil u mně?! V tu chvíli se za hlavou Raghudase, sedícího při Daršanu v křesílku vepředu, utvořila zlatavá záře kolem hlavy. Rozbušilo se mně srdce a zaplavila mně obrovská něha, vlídnost, vděčnost... za pár vteřin se Slunce schovalo za mraky... a pomalu mizela i zlatavá záře kolem hlavy Raghudase. Vděčně jsem se modlila a prosila ho za odpuštění, že jsem ho podezírala. Najednou se v jeho blízkosti objevovaly modravé obláčky, které mizely, a znovu a znovu se objevovaly. Cítila jsem pak všechny ty bytosti, které byly s námi, snad poprvé hmatatelně...

Zážitek odezírání myšlenek na dálku

Na dalším víkendu jsem ráno mentálně zase odmlouvala... proč mám zpívat jakási jména svatých – hinduistických Mistrů a Bohů, když máme naše svaté... P.  Marii, Ježíše Krista, ale i Sv. Ludmilu, Sv. Václava., Sv. Anežku českou... a řadu dalších...Pak ráno přišla Madhví s tím, že před Satsangem si zazpíváme. Raghudas se rozhlédnul po sále a říká: „Mnozí si tady říkáte, proč máme zpívat jen hinduistická jména svatých, tak pojďte, zazpíváme si tentokrát trochu jinak“... no, zopakoval tam všechny...resp. výčet byl reprezentativní...

Na tomhle víkendu jsem seděla v první řadě a při jedné příležitosti se nás Raghudas ptal, jak se máme. Sklopila jsem hlavu a říkám si v duchu: „Ty to stejně víš a cítíš, tak proč se ptáš, spíš nám řekni, jak se máš Ty, když vidíš ty bečky odpadu, které sedí před Tebou.“...!!! On se začal smát, lišácky se na mně kouknul... a říká... „No jo, někdy je to tak, jindy je to lepší!!“ Odpověděl přesně... okolí patrně té větě nerozumělo... v tu chvíli jsem si opět uvědomila, že ten, kdo stojí přede mnou, není jen přitažlivý muž sportovního zaměření s obrovským potenciálem emocí a duchovních znalostí, ale je to skutečně „Posel a sluha boží“... což mně v mých hovorech s Bohem přicházelo, že to tak je, ale já jako malý mraveneček, lidský červík, jsem tomu často nepřikládala moc víry.

Zážitek u práce s krystaly

Když jsem si vytáhla srdíčko na papírku, kdy předtím jsem si přála, být vybraná, to beru jako „normál“, klečela jsem před ním poprvé někdy v dubnu 2013. Dlouho vybíral a já jsem ho se zatajeným dechem sledovala. Ten čas byl šílený. Mnozí mně pak řekli, že si mysleli, že mně žádný kámen vůbec nedá. I mně to napadlo... Pak vytáhnul velikánský krystal – křišťál, (má ještě vybrušovaný ve své sbírce jeden menší, ne tak veliký)... byl vybroušený a zářil všemi barvami. Byla jsem v šoku. Přesně tenhle krystal jsem malovala na svých energetických obrázcích o rok, dva dříve, jako tzv. Atlantské klíče... byl jich omezený počet.. pouze 11 (12 byl namalován o půl roku později pro samotného Raghudase, kterému jsem obrázek předala a on ho umístil v mandiru na Kladně)... měl složitou vnitřní strukturu výbrusu... házel barvami jako diamant... A zase nastalo dlouhé, předlouhé jeho programování... byla to věčnost. Dostala jsem ho do mokrých rukou, kapky potu mně doslova stékaly do dlaní, jako že se mně nikdy ruce nepotí... trnula jsem, abych ho neupustila, zkraje jsem cítila úplnou paralýzu ze strachu, abych něco nezkazila. Takže jsem s ním jakoby vůbec neuměla zacházet... bála jsem se ho někam přiložit, mám malé ruce, skoro se mně nevešel do dlaní... byl to příšerně zvláštní proces – složený jakoby polovinou ze strachu a jakési zmrtvělosti, druhou polovinou z obrovské milosti a lásky a štěstí. Plakala jsem a plakala.Uvolňoval tolik bolesti... tolik pocitů promarněnosti... tolik vizí chyb a vin... omylů... ale ukazoval cestu k té nejvyšší moudrosti... to mně neustále přicházelo... Dostávala jsem se do atlantských tvoření, nebo lemurských, prostě začátek časů... poznávala jsem Raghudase v proměnách.... viděla jsem Vesmír zevnitř... pak jsem se viděla v Egyptě... ..viděla jsem plno věcí... byl to mozaikovitý film.

Později jsem dostala v průběhu roku i další barvy kamenů... žlutý a růžový, ale tyto krystaly už byly menší a vešly se do dlaní, byla jsem klidnější... dokázala jsem s nimi už normálně pracovat. Vždycky ale svítily světlem, doslovným... viditelným... navozovaly stavy blaženosti, tepla, hřejivého laskavého naplňujícího štěstí.

Zážitek tvrdosti

Před Zakynthosem 2013 byl plánovaný meditační víkend a já měla jet také k Matce Meeře a měla jsem i plánovaný výlet ke kamarádce a do Glastenburry, Avalonu, Avebury atd. Svámí ale zkrátil svůj pobyt v Moskvě, naplánoval Daršan v Praze a celé to posunul. Omluvila jsem se tedy z meditačního víkendu a odjela do Anglie s tím, že určitě pojedu k Matce Meeře a pak půjdu na Svámího. V Anglii jsem se „náhodou“ sešla s Mistrem Kabaly z Jeruzaléma, který pak přicestoval i do Prahy a vytvořil mně polovinu stromu života a vyložil podle kabaly. Druhou polovinu mně odmítnul vyložit, že musím zpracovat nejdřív tu první. V Anglii mně nesmírně rozbolela pravá pata... bolesti se stupňovaly tak, jako kdybych tam měla zabodnutý nůž. Nepomáhalo nic... moje léčení, masti, Bachova bylinná terapie, obklady, modlitby...a tak jsem se uchýlila k tomu, co jsem 12 let nepotřebovala, lékařské péči. Moje známá fyzioterapeutka, primářka jedné prestižní kliniky, mně ale s úsměvem odmítla, že „Si budu muset poradit sama... že odlétá na dovolenou a vrátí se až za 14 dnů.“ Už jsem kulhala a sykala bolestmi, než jsem se vždycky na tu nohu postavila, bylo mně až z té bolesti nevolno, mnohokrát jsem přejela stanici, než jsem se odhodlala se postavit do těch bolestí... a už jsem začala používat i hůl!!!! Stala se ze mně ze dne na den stará žena. (Z kdysi moderní gymnastky, tanečnice, a současné sportovní ženy, tanečnice, lyžařky, turistky atd. se stala rázem invalidka).

Jdu tedy za organizátorem cesty za MM, jakýmsi p. Martinem Dikšou / Maladem/, aby na mně při tom plánovaném výletě vzali ohled, že nemůžu chodit a tudíž, že některé akce vypustím. A on mně poradil, že má náhradníka, ať jedu k MM později. Přikývla jsem a v tu chvíli mi přišlo se zeptat, jestli tedy nemají v těch Příchovicích ještě na ten víkend volno. Měli. I volné místo v autě bylo.Už v tu chvíli tohoto rozhodnutí jsem cítila, že se bolesti zmenšují, aniž je jakkoli léčím. No a v sobotu, už při meditačním víkendu, jsem si ráno vyběhla do lesa a po chvíli jsem zjistila, že běžím lehce, bez kulhání a bolesti. Bolest byla absolutně pryč. Dupala jsem do země, zkoušela patu, ale od té doby není po bolesti ani stopy. Od té doby jsem nevynechala žádnou akci s Raghudasem... ponaučení bylo dost silné.

Zážitek potvrzení mojí duchovní cesty a čištění domnělých křivd

Vůbec... i tu Turnovskou chatu v Příchovicích jsem vnímala jako boží milost, zprostředkovanou Raghudasem. Bylo tam uložené celé moje dětství. Chata nebyla nikdy zrekonstruovaná, měla i původní nábytek, vnitřek, dispozici, stejně voněla i páchla, stejné zvuky a skřípání dřeva... zkrátka... vracela jsem se do svého komplikovaného a bolestivého dětství, ale také do duchovního času čisté duše... Dostala jsem milost řešit odpuštění se svými rodiči... pak řešit své další vztahy... zkrátka... věk cca od čtyř let do cca třiceti let...!!! Přišel Zakynthos 2013

Milost sama. Čekala jsem tvrdost a kartáč. Místo toho tam byla boží LÁSKA. Od první chvíle ale také zkoušky. Terénní auto, oprýskané, promočená sedadla... zpočátku jsme se tam tísnily... moje ubytování na pokoji, kde jsem psala na přistýlce a ostatní nocležnice musely kolem mně projít, kdykoliv chtěly jít na terasu nebo na záchod... do kuchyňky nebo ven... a další a další tzv. nepohodlí... v nepohodlí. Na konci pobytu bychom to auto nevyměnily ani za nic, i když jsme pak tu možnost měly...

Zážitek božího vedení

Raghudas nás učil mentálnímu napojení. Tam poprvé jsem nahlédla, že to opravdu funguje. To, co přišlo většinou dopoledne u moře mně mentálně, pak slovně nebo mezi řečí potvrdil. Jela jsem tam s obrovským cejchem... proklela jsem kdesi na úsvitu své duše Boha... soupeřila jsem s ním... projížděli jsme kláštery, chodili do kapituly Sv. Dionýsia... doslova jsme následovali stopu P. Marie i Marie Magdaleny, otevíralo se mně tam mnoho vizí a životů... docházelo plno souvislostí... Raghudas nás vedl nesmlouvavě, s odstupem, ale s obrovským pochopením... citlivostí... laskavostí... samozřejmě... zkoušel nás neustále... z přizpůsobivosti, spolupráce, trpělivosti... vyplouvala řada mých strachů... často moje ego se ozvalo... ale čekala jsem stále ten TREST, ten KARTÁČ, ale on nepřicházel... přicházelo němé pochopení, hluboké soucítění... mnoho vizí...

Zážitek oslavy setkání –sebe - nalezení a navrácení duše do těla z prostoru mezi životem a smrtí – to se uskutečnilo v jednom dni

Nastala oživování mrtvé Šankarí před mýma očima... to byl velmi zvláštní den.

Vyjeli jsme na člunech. I já, ve svém věku, jsem se neubránila bezuzdnému obdivu, překvapivě snad až opojení smyslů, když jsem viděla opáleného krásného Raghudase, jak sebevědomě řídí člun, který se řítí po vlnách a provádí různé kousky... trnula jsem, že nás bude nutit se potápět... (mám od 12 let potíže s vodou, tehdy jsem se topila tak, že jsem z toho měla půl roku zdravotní potíže, celá léta jsem neplavala vůbec, pak jen tam, kde stačím,no a poslední léta s obrovskými potížemi – péče o oba nemocné nemohoucí rodiče, o syna... o zabezpečení rodiny poté, kdy mně muž opustil, atd... mně dostaly do křeče, že jsem se na vodu zase nedokázala vůbec položit).

Raghudas k naší lodi, kde seděla podobně postižená Martička, připlaval, nechal ji dotáhnout na malou plážičku a tam zakotvit. Za ním připlavali další a najednou.. všichni zmizeli. Zůstaly jsme na té opuštěné pláži na malém ostrůvku úplně my dvě samotné. Bez hodinek, bez pití, jen tak v plavkách. Ta chvíle.. asi půlhodina... absolutního ticha byla nesmírně hluboká. Nevěděly jsem, co s námi bude... ani jak dlouho tam budeme... ani zda nás čeká nějaký výcvik odvahy... nic...

Obě jsme se modlily, každá po svém. Po nějakém čase pro nás přijel tehdy Radek a přivezl nás k jedné skalní úžlabině, kde v jeskyni ve stínu na oblázcích seděli nebo klečeli všichni z naší výpravy a zpívali mantru – Jadeví sarva Bhutešu, budhírupena samčita...... a Raghudas stál po pás ve vodě a dirigoval je. Otočil se s úsměvem, na který se nedá zapomenout. Ani na ten obrázek nejde zapomenout. Nikdo tehdy nevěděl, co se zpívalo,.. cítila jsem velebnost, oslavu... měli jsme poslouchat a přijmout to... zabořila jsem hlavu do dlaní a nejraději bych se byla zaryla do podlahy člunu... jak jsem se tomu pocitu bránila..i  té vizi... a i když se to později zjistilo, byla to oslavná mantra na posílení moudrosti... lásky... nemohla jsem tuhle mantru zpívat pro obrovské dojetí a lítost, plakala jsem vždycky tak, že jsem nemohla dýchat, jak mně ten žal pohlcoval,...ta zničující bolest  vyvěrala odkudsi z hlubin mého nevědomí, mnoho měsíců. Prakticky teprve v poslední době ji už můžu zpívat bez fyzických i emočních potíží.

Večer po tomto dni, kde ještě hoši mezi sebou soupeřili a jejich lodě o sebe narazili, jsme dojeli do přístavu, kde ležela v bezvědomí a s očima v sloup Šankarí... jak vystupovala z lodi, uklouzla a prudce se uhodila do hlavy tak, že hrozilo vnitřní krvácení a otřes mozku. Maruška jí držela nohy, aby neprostydla, pak Déví a já, a než zavolali Raghudase od auta z parkoviště, dávala jsem jí dikšu ... nicméně Šankarí stále nedýchala a stále byla mimo... cítila jsem, že je moc zle... před našima očima ji Raghudas za pomocí Matají Digambari oživoval a pak celý pobyt ošetřoval a opečovával... bylo to hluboké, nejhlubší, jak být mohlo... asi si toho v tu chvíli nevšimnul, když nad ní klečel..přišel mně od Otce příkaz- kryj mu záda!!! a tak jsem nenápadně za ním stála, pak klečela a modlila se... Raghudas ji pak odpovědně ošetřoval, měli pokoj vedle našeho pokoje, ještě několikrát u ní strávil mnoho hodin... ale Šankarí po 2 – 3 dnech s námi začala jezdit po výletech a do pár dnů si užívala zdravá pobyt. Pravda, měla ještě stavy, které souvisely s tím zraněním... ale je bez jakýchkoli následků... žije a je zdravá... Dostala novou identitu, nový život... dostala obrovský DAR změny inkarnačního určení a my jsme dostali obrovský DAR víry, odstranění pochybností, DAR poznání... (V tu chvíli jsem cítila, že je Raghudas inkarnací Ježíše... a já jsem se na několik svých inkarnací také rozvzpomínala).

I kdyby jiný zážitek nepřišel, tahle hloubka byla taková, že jsem ho začala skutečně nejen obdivovat, ale nesmírně lidsky MILOVAT. (Později, při tomhle zjištění jsem se lekla... nedokážu milovat neosobně, nedokážu milovat bezpodmínečně... a tak jsem se začala stydět, potlačovat to a bát se utrpení, které jsem už tolikrát s ním zažila... ) Moje pochybnosti byly ale nadobro odstraněny.

Na Zakynthosu se událo mnoho dalších věcí

Tak předně... v realitě i mentálně se zjevoval na skalách.. na moři... byl to tehdy pro mně šok. Něco jsem si v duchu pomyslela,.. on o tom za pár hodin hovořil nahlas. Bylo těžké přijmout to, že ví o nás všechno, že mu neunikne žádná myšlenka... bylo těžké pochopit na přijmout, že je právě tam, kde má být a třeba na dvou místech najednou... nebo mentálně na několika místech současně...

Zážitků mentálních rozhovorů bylo víc... některé jsou ryze osobní, takže nemají být ani vysloveny nahlas. jeden ale popíšu.

Vysoko v horách se nacházel polorozpadlý klášter. Šli jsme do něj s Kájou cca 3 – 4 hodiny a bloudily po skalnatých neoznačených cestách. Klášter měl kostel, pohřebiště, tyčil se nad ním kopec – skála... a pak na hradbách, byl pokojíček, zařízený nábytkem, kobercem, dvěma bíle povlečenými postelemi, který většině návštěvníků – i některým našim- ušel pozornosti, byl skrytý a nevedl k němu přímý vchod... muselo se po schodech z hradeb. Ten den jsem s Kájou vyrazily ráno ho hledat.. šly jsme samy dvě... měly jsme štěstí, že kastelánka se nám mohla věnovat tak, že nám všechno otevřela, o pokojíčku ale ani slovo. Byly jsme tam ca 2 hodiny úplně samotné, .zpívaly a modlily jsme se, všechno prozkoumaly,.. až jsme našly i ten pokojíček. na stole jako v pohádce zapálená svíce a kniha. Namalovala jsem do ní poděkování a obrázek. ... užívaly jsme si to ticho, ve skalách, nad mořem, až do odpoledne. Jakéže bylo překvapení, když Raghudas naplánoval poslední výlet pro všechny právě tam. ... Tehdy se na něj dlouho čekalo, nastaly nějaké potíže v komunikaci,.. a my jsme tedy znovu všichni měli čas sedět v kapli a meditovat.. Slyšela jsem boží – Otcův hlas o nutnosti, abych přijala své úkoly, odpovědnost, svoji cestu,.. trvalo mně to dlouho, věděla jsem, jak to bude těžké,... a trvalo dlouho... než jsem v duchu řekla.. „ No tak tedy dobře, já se pokusím, já přijímám“.V tu chvíli se objevil ve dveřích Raghudas s upřeným pohledem jeho rozostřených zářivých očí.  Využila jsem toho, že to tam znám, a zaběhla, spíš vyšplhala do pokojíčku na hradbách. Nikdo tam nebyl. Za mnou se ve dveřích objevil Raghudas. Cítila jsem směsici zalykajícího se štěstí a ochromující hrůzy. Podíval se do sešitu na obrázek...já jsem vyhrkla, že teď už nic nenamaluju a objevili se další z naší výpravy.. Pravesh pak pustil i hudbu z tam instalovaného přehrávače a Raghudas se se smíchem zeptal, jestli ty postele jsou moje....

Zážitek zrození Mistra Praveshe

Jednoho dne nás ženy Raghudas požádal o malovací kosmetické taštičky a ozdoby na vlasy.. No, vůbec se mně ji nechtělo dát z ruky. nadávala jsem, že to je intimní záležitost, cože to zase je za nápad.

No, nakonec jsem ji odnesla, spolu i s gumičkami a věcmi do vlasů, které jsem měla ve lněném pytlíčku s namalovanou Bohyní ohně. Tu jsem dostala jako dar za jeden můj léčitelský zásah. Raghudas si vybral několik lidí z našeho zájezdu a ty namaloval tak, jak by měla vypadat jejich duše nebo jak jejich duše vypadá... vymaloval skoro všechny moje kosmetické potřeby... nejdřív jsem nadávala, dneska v tom cítím obrovskou milost, když beru denně do ruky tu  kosmetickou taštičku, kterou nejvíc používal. „ Náhodou“ jsem seděla hned pod stupínkem, kde vzadu prováděl Raghudas tento rituál a měla jsem tedy možnost sledovat vše z první ruky.

Poslední na řadu  přišel Pravesh na úpravu Raghudas vzal strojek a dohola mu oholil část hlavy, resp. pruh. Pravesh tak měl tzv. čupřinu vepředu nad čelem, pak pruh dohola a další chocholek vzadu na hlavě. Hrůza. Měl se nám přijít ukázat. Někteří se mu smáli, že je jako mopslík, já ale hněvem zcela planula a strachem oněměla. Bylo mně v tu chvíli zle od žaludku, fyzicky jsem byla na omdlení.  Co je tohle za potlačení a ponížení osobnosti? To je nacistický přístup, řvalo něco uvnitř mně, ukázala se mně vize násilí ve vězení,..  už už jsem chtěla utéct nebo vykřiknout, když si Praveshe zavolal Raghudas  zpátky a oholil mu celou hlavu do lesknoucí se pleši. Sledovali jsme to se zatajeným dechem. Já prožívala obrovskou bolest a lítost. Srdce až v krku. Pak vzal masti a Praveshovi chvíli masíroval, hladil, dá se říct i laskal hlavu. Bylo to tak dojemné a nádherné, že jsem se cítila nesmírně provinile za ty pocity předtím. Praveshovi ale změnil tvar hlavy. Myslím, že v tu chvíli nebyl nikdo, kdo by nechtěl, aby mu takhle Raghudas tu hlavu masíroval a „opracovával“.Viděla jsem to na vlastní oči. také .. ten výraz. Okamžitě jsem věděla, že Pravesh dostal zasvěcení na  našeho MISTRA. Prošel popřením sama sebe. Dostal obrovskou lásku. Od toho večera se stal asistentem Raghudase, alespoň tak jsem to viděla já, už nebydlel s námi na Karetách,.. a dostal DAR... mohl být v největší blízkosti u Raghudase. V jeho očích byl mír, láska, jas, světlo,.čistota..pokoj.. důvěra.. upřímnost.... v jeho očích se usídlil Bůh.

Zážitek Raghudasovy vesmírné práce

Vidět Raghudase.. jak pracuje s energií při zapadajícím Slunci je tajemství tvoření. Amen.

Nádherné byly večery se zpíváním na molu, kdy se kolem něj objevila několikrát stříbřitě zlatavá záře,... někdy jako obláček, jindy jako kolmý pramínek směřující od temene hlavy směrem nahoru,..

Bylo krásné vidět celé jeho působení – skoky ze skály, aquapark, volejbal, všechny metody, které vedou k odblokování strachu a k uvolnění...a nesmírně si vážím i toho, že přesně věděl, kdy má být důsledný a kdy ne,  .. kdy má přitvrdit a kdy má být naopak chápavý a laskavý...Om healingy u moře... zkrátka... duše, srdce a tělo bylo v těch chvílích v dokonalé Jednotě.

Humorný zážitek máme s děvčaty... kdy jsme si chtěly jít zatancovat.

Každý večer byl nějaký program a já jsem dost odmlouvala, že nemáme ani jeden den volný. No někdy uprostřed pobytu jsme dostaly asi dva nebo 3 večery volné. Vracely jsme se z výletu a viděly jsem všechny taverny plné, hrálo se a zpívalo i tancovalo, a tak jsme se další večer vypravily ve třech... já jsem byla nejstarší.. pak Monika jako mladá krásná žena a nejmladší dívka, rozverná Kája.

Namalované, načesané, naparáděné jsme se vypravovaly. Nejdřív přišly holky s tím, že jim kdosi slíbil, že pro nás přijede a odveze nás do Zakynthosu do města na diskotéku. To bylo cca 10 km. No, nadšená jsem nebyla ,cítila jsem, že je to jistá závislost, která se v noci a v neznámém prostředí nevyplácí. Ve stanovený čas ale nikdo nepřijel. Tak jsme vešly do Laganas – zábavní části Zakynthosu. Pohled byl ale fakt pro Bohy. Nikde živá duše. Číšníci a hoteliéři zevlovali a pokuřovali před prázdnými podniky. Nikde nikdo, jak před náletem atomovky. Nakonec jsme kdesi vzadu našli skupinku německých turistů, důchodců, jak tam pozpěvovali a jodlovali. To jsme se už tedy otráveně vracely nazpátek... a v 23 hodin byly opět na pokoji na Karetách, za úžasu našich spolubydlících. Viděla jsem před očima mentálně Raghudase, jak se směje od ucha k uchu...

„ tak tanečků se vám holky, zachtělo, no jo, děti..!!! „ V noci přišla strašlivá vichřice a bouřka, přestalo svítit světlo, obrovský liják... ráno jsme mu vděčně děkovaly.

Shilpa Olga

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milá Madhví,

já se nakonec musím odhlásit z meditačního víkendu. Je mi to líto, vždy na ten víkend myslívám, ale naše podmínky jsou poněkud složitější. 

Když Bůh dá, zúčastníme se Živého ponoření. To, kterého jsme se zúčastnily, bylo naprosto úžasné. Prosím, vyřiďte od nás Raghudasovi poděkování. Měla jsem nádherný zážitek, stála jsem před obrovským Světlem. Celou dobu mi tekly slzy a to trvalo ještě celou neděli. To Světlo jsem požádala, aby mě vzalo k Bohu. Když Raghudas řekl, ať si To pošleme tam, kam chceme, ptala jsem se toho Světla, co potřebuji nejvíce. Bylo mi sděleno, že potřebuji ze všeho nejvíce pomoc. Je úžasné zažít, že to Světlo to všechno vnímá. Po meditaci jsem přemýšlela, jestli to byl Atman, pak mi během několika dnů došlo, že to byl zřejmě Raghudas. Pokud by bylo možné, byla bych ráda, kdyby mi to mohl Raghudas potvrdit. Bylo to nádherné a velmi silné. Děkuji. 

Posíláme s Albi pozdrav celému týmu a hlavně Raghudasovi. Přejeme krásný meditační víkend.

Dana Fabíková, 14.9.2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milovaný Raghudasi,

chci Vám MOC poděkovat (nejen) za sobotní živé ponoření (30.8.2014) a za bezpečný a láskyplný doprovod do vnitřního světla a lásky. Bylo to naprosto úžasné. Z neděle na pondělí jsem měla zvláštní sen. Sice vůbec nevím, o co v něm šlo, ale byla jsem někde mimo prostor a čas a bylo mi moc dobře. To jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy mě z toho prostoru (nebo jak to nazvat) někdo, nebo něco začal probouzet a vytahovat pryč. Vůbec se mi nechtělo. Byl to hodně zvláštní pocit, který nelze popsat. A vzhledem k tomu, že to všechno bylo právě o tom pocitu, tak toho vlastně ani moc napsat neumím. Nicméně jak jsem v tom snu byla vytahována z „prostoru“ a vracena zpět, tak jsem se i probouzela. Nejprve jsem nevěděla co se děje, kde to jsem, celé tělo, hlavně hruď, mi vibrovalo. Měla jsem zrychlený dech a vůbec jsem se nechtěla probudit. Až když celou mysl a vše kolem naplnila myšlenka na Vás, vše naplnil klid, láska a pocit bezpečí a já jsem znovu usnula :-). Netuším, co to bylo, ale bylo to nádherné. Děkuji, děkuji, děkuji.

S láskou Gábina, 13.9.2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Zážitek účastníka Meditace s Raghudasem Živé ponoření aneb neomezené zázraky vnitřního Já (více o této meditaci zde):

„Bylo to opravdu krásné… a meditace jedinečná…pro mě to byla jízda na vlně blaženosti a radosti… nechala jsem se vést k mému božství / k božské jiskře v sobě, a zjistila jsem, že ten prostor znám, byla jsem tam mnohokrát v životě, jen jsem nevěděla, že je to to “ono”…. a teď se tam často vracím, teda snažím se tím být… i atma kriya je teď hlubší… a mám daleko víc sebe-vědomí a radosti a nadhledu a volnosti …"

Září 2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milí  přátelé,

na meditačním  víkendu s Raghudasem  jsme  zažili  mnoho  krásných chvil, radosti, lásky . Dostali jsme tu  milost, že víkend s námi  strávila  úžasná  bytost  Swamini  Vishwalakshminiananda, která nám  předala nádhernou ženskou energii a zprostředkovala nám kontakt s Mahavatarem  Babajim a dostalo se nám požehnání. Za to jí a Mahavataru  Babajimu posíláme veký dík.Také Matka země spolu s Mataji nám posílala  tolik lásky a ukazovala  nám svou  krásu. Raghudas nám vyprávěl a zdůraznil jak  důležitý a úžasný  je  OM healing a když se sešlo  asi padesát lidí na zpívání posledního  OM healingu, zpívali všichni srdcem. Om healing potom vyzněl jako nádherný chorál na podporu celé země, vesmíru a všech bytostí. I vesmír nám byl za to vděčný. A když jsme jeli domů o něco později než ostatní, viděli jsme nadherný  úkaz na obloze. Byl to západ slunce ale  neobyčejný, tak krásný a zvláštní, že jsem nikdy tak nádherný  západ slunce  neviděla. Vypadalo to jak krásný duchovní obraz.Bylo to něco úžasného, jako by nám celý vesmír děkoval  za naše snažení a lásku Proto vím, že to není jen tak co děláme i když spousta z nás má nyní velké potíže. Vnímám to jako  znamení, že máme vytrvat a dál pokračovat v naší duchovní cestě, že děláme úžasné věci a mnohdy si toho nejsme ani vědomi. Velký dík patří  Raghudasovi, který nás vede moc nám pomáhá, fouká nám na naše bolístky. A proto vytrvejme žijeme v úžasné době, děláme úžasné věci, je to pro nás veliká milost a velký dar. A JE TO VŠECHNO NA NÁS.

Anička Pushpa, 25.7.2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SÍLA UPŘÍMNÉ MODLITBY

Drazí přátelé,

rádi bychom se s Vámi podělili o náš krásný zážitek, který nám ukázal  obrovskou sílu upřímné modlitby. Když jsme se ráno chystali k denním povinnostem, dočetli jsme se na internetu, že se na Čechy z Německa ženou silné bouřky a vichřice, které v Německu předchozí noc napáchaly škody v řádech milionů eur. Podle meteorologů měly tyto bouřky přijít nad naše území během odpoledne a přetrvávat až do dalšího rána, společně se silným větrem a krupobitím. V průběhu dne začalo být cítit ve vzduchu, že se bouřky skutečně blíží. Nastal tak zvaný „klid před bouří“, nikde se nepohnul ani lísteček a ve vzduchu byla cítit voda. Za nedlouho se na nebi objevila tmavá stěna mraků, slibující pěkný liják. Když jsme to pozorovali, najednou jsme si uvědomili, že taková bouřka by mohla velmi poničit většinu rostlinek a kytiček, které začínají kvést nebo již kvetou v překrásné zahradě Ašramu Vranov.  Raghudas řekl, ať uklidíme květináče s kytičkami do bezpečí.,, A opravdu musíme uklízet, bude to tak zlé?" ptali jsme se.  Raghudas ihned poradil:“ To je na vás, děti. Zapalte svíčku, vonné tyčinky a pomodlete se k Božské Matce, ať se nám bouřka vyhne a nespáchá zde žádné škody, jak se to tady už mnohokrát stalo.“ Madhvi ihned běžela pro svíčku a vonné tyčinky, které jsme zapálili a umístili na zahradu. Při tom jsme se v duchu upřímně modlili za záchranu zahrady. V té době se již začal zvedat silný, teplý vítr, tak typický pro letní bouře. Černá stěna mraků se blížila, to nevěstilo nic dobrého. Do toho jsme se modlili, potom vše odevzdali do rukou Božské Matky a šli se schovat do Ašramu. Za několik okamžiků se venku objevila na západě nádherná, žlutá záře, která prosvěcovala ta černá mračna a vytvořila tak překrásnou podívanou při západu slunce. Mraky se nad Ašramem Vranov  rozestoupily, jen se prohnaly kolem, vítr po nějaké době ustal a na zem nespadla ani kapka deště. S radostí jsme děkovali Božské Matce, že uchránila zahradu od blížící se pohromy. ,,Tady vidíte , děti, že zázraky se dějí", řekl Raghudas , ,,teď budeme muset zalévat". Pro zajímavost jsme se ještě ten večer podívali na snímky z radaru českého hydrometeorologického ústavu. Se zaujetím a radostí jsme na záznamu sledovali, jak byla naše modlitba vyslyšena. Bouřka byla velmi prudká na Vysočině. Mračna, ženoucí se ze západu na Pardubicko, se u Vranova rozestoupila, bouřka se nám tak těsně vyhnula a prohnala se z obou stran kolem Vranova. Podívejte se na záznam z radaru, který jsme pro zajímavost zaznamenali. Je to krásný důkaz jak funguje upřímná modlitba.

Ze srdce děkujeme Raghudasovi a Božské Matce za tento vyjímečný zážitek.

S láskou,

Pravesh a Madhvi, 16.6.2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Milí přátelé

Náš utiskovaný národ dostal velký  dar.Nedávno byl otevřen a posvěcen chrám - Mandir v Kladně. Není to jen tak obyčejný chrám. Je to nádherné duchovní místo pro setkávání Avátara žijícího u nás drahého Raghudase s námi.Když přijedu do Mandiru má duše je velice šťastná, mám pocit, že jsem se vrátila z veliké dálky domů. V Mandiru je tolik lásky a duchovního krásna od Raghudase, že si to ani nedovedeme představit. Je tam tolik Božího Světla, které vyzařuje široko daleko na celou naši zem a má dosah i na celou Evropu. Láska je nejmocnější síla na světě, otevírá lidská srdce a přivádí je ke světlu. Tolik lásky je velká pomoc našemu národu. Je to láska od Raghudase, který nám velmi  pomáhá. Mandir je takový  malý Ráj na zemi  s velkou silou. Buďme  šťastni a vděčni za tento Klenot v naší zemi. Hojně ho navštěvujte, nabírejte světlo a lásku od Raghudase a přenášejte ho dál. Hýčkejme si tento Klenot, modleme se za jeho ochranu, děkujme za milost, které se nám dostalo. Děkujme Raghudasovi za  velkou pomoc, které se nám od něho dostává. Naše duše na to čekaly stovky životů.

Anička Pushpa, 2014

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

REINKARNACE NA OSTROVĚ ZAKYNTHOS

Jeden z nejhlubších a nejpůsobivějších příběhů, které lze najít v Bibli, je vyprávění o Lazarovi. Lazarus byl velmi blízkým přítelem Kristovým a zároveň jeho učedníkem, jenž žil v Betánii spolu se sestrami Martou a Máří Magdalenou. Během Ježíšova putování Lazarus vážně onemocněl a zemřel. Když se Ježíš vrátil zpět do Betánie, Máří Magdaléna a její sestra plakaly a obracely se na Ježíše: „Mistře, kdybys tu býval byl, můj bratr by byl ještě naživu.“

(Ježíš si byl samozřejmě plně vědom smrti svého přítele, která musela proběhnout, aby se Lazarovi dostalo potřebného zasvěcení.) Poté se Ježíš společně s Martou a Máří Magdalénou vydali k Lazarovu hrobu, kde ho Ježíš vzkřísil. Od toho okamžiku se pak Lazarus nazýval „Janem Milovaným“.

Tento starý příběh Vám připomínám ještě před tím, než budu vyprávět o tom, co zažila skupina poutníků v přítomnosti Raghudase na ostrově Zakynthos.

Jmenuji se Mataji Digamabri. Jsem sestra žijící v blízkosti svého Gurua, Sri Swámího Vishwanandy a Raghudas mě pozval, abych se spolu s 33 dalšími lidmi zúčastnila pouti na ostrov Zakynthos.

Jednoho dne jsme s Raghudasem vyrazili na výlet na člunech. Po dni prosyceném zpěvem a naplněném odpočinkem na pískových plážích s průzračnou vodou a plaváním z jedné jeskyně do další jsme připluli zpět na ostrov. Jedna z lodí utrpěla menší poškození a došlo tak k debatě mezi několika Řeky a členy naší skupiny…

Šárka z naší skupiny mě požádala: „Digambari, mohla by ses podívat, co se to děje? Možná bys tam mohla pomoci.“

Vydala jsem se směrem k moři a debatující skupině a přitom se modlila o pomoc. Jakmile jsem dorazila ke skalnatému břehu, uviděla jsem dámu z naší skupiny, Shankari, ležící po nešťastné nehodě na zemi a vedle ní Raghudase. Byla jsem pozorovatelem celé scény na jiné úrovni: Viděla jsem Raghudase ve vnitřním spojení s Božskou Matkou…Raghudas stál a s otevřenýma rukama trpělivě čekal na rozhodnutí Božské Matky. V tomto okamžiku již byla duše Shankari mimo tělo a v péči Božské Matky. Po chvíli Božská Matka svěřila Shankarinu duši do rukou Raghudase, který ji reinkarnoval zpět do jejího těla.

Když Shankari otevřela oči, první věc kterou řekla, bylo: „To byl nádherný den.“

V tu chvíli mi Raghudas řekl: „Digambari, zůstaň tady…“ a pak požádal o pomoc zdravotnici Devi. Jedna část české skupiny chránila a zaštiťovala Shankari, abychom jí mohli převléci mokré oblečení a druhá část se mezitím musela vypořádat s personálem sanitky, který chtěl Shankari odvézt do nemocnice.

Následovali jsme Raghudasovy rady a podařilo se nám odvést Shankari do Raghudasova automobilu, kde jsem jí poskytovala osteopatické ošetření až do okamžiku, kdy jsme dorazili zpět na ubytování. Postel již byla připravena, Raghudas Shankari poskytl léčení a pak poprosil zdravotnice Devi a Moniku, aby se o ni postaraly přes noc.

Po hodině přiběhla Devi a řekla: „Digambari, je to velice vážné, Shankari už nedokáže pohnout rukama, musíme něco udělat…“

Tak jsme opět zavolali Raghudase, který Shankari poskytl dlouhé léčení pomocí vody. Po 30 minutách třasu se Shankari rychle zotavila a byla zase schopna rukama hýbat.

Raghudas mi následujícího dne nedovolil mluvit o tom, co se na pobřeží stalo… Pověděl mi, abych s tím počkala, dokud se Shankari nevzpamatuje ze šoku ze zjištění, co se jí to vlastně přihodilo.

Taková milost - pro Shankari a pro nás všechny, kteří jsme byli svědky zázraku, který se stal na Zakynthu, nikoliv v Betánii.

Kéž Mistr drží naše duše v okamžik našeho odchodu, kéž nás drží fyzicky nebo alespoň „někde, tam za duhou…“

Toto je mé přání pro nás všechny.

Objímám Raghudase a jeho Gurukul

Mataji Digambari, 2013

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

PRO VŠECHNY, CO TO CÍTÍ STEJNĚ...

My lidé jsme jak opičky.
Když vidíme radost, vřelost a veselí,
tak to samé i z nás vystřelí...
Když kamarád však není na dostřel,
pak spláchne naši náladu i ten, kdo by kolem šel.
Dřív vandrovali lidé po světě,
s rancem buchet i po létě.
Dnes málo z nás si na poutníky zahraje,
aby zjistilo, co za přednost má ten z jiného kraje.
Ano, mnoho lidí jezdí po světě,
často se to však nezdá ani naší planetě.
Ta energie, která z lidí vyvěrá,
za nehty zalézá jak hloupá pověra.
energie nutné povinnosti,
Spěch a stres nás ničí zlostí!
K čemu jsou pak naše vědomosti,
když vyčerpaní až do morku kostí,
vracíme se zpět tam k domku a uléháme znavení
i s hněvem jak s těžkým kamením?
S hněvem jde bolest, ruku v ruce,
po více dní a v celém roce…
Ta v zádech se nám zabydlí,
však trápí nás po mnoho dní,
než zeptáme se: KAM S NÍ?
Do lesa!!!
Jak starý slamník ji odložíme
a řešení už dobře víme:
že odpočívat sami musíme,
protože ji zkrátka nesníme!?
Jak se o to mnoho lidí snaží,
Peče ji, vaří, dusí a smaží…
Však řešení je mnohem snažší,
vypnout a jít, dokud jsme mladší.

Ivana Sedlamjerová
V Kladně 26.10.2013

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

PROČ?

Proč „vyjádřit lásku“ dovedeme
jen vůči zvířatům tak otevřeně?
Když laskavost i z našich tváří,
jako z těch jejich němých, září!?

Když našim nejbližším to říci chceme
i snažíme se projevit si upřímně,
že je u sebe zas rádi vidíme!
A z této energie, tak čisté a láskyplné,
jak z dojmů z dovolené čarokrásné,
pak po většinu zbytku roku žijeme!?
Že je to pravda, je nad slunce jasné…

Tak dopřejme si konečně
luxus lidských vyznání už statečně!
Když slova se nám derou na jazyk jen ztěžka
A jednodušší v tu chvíli je snad i hladit ježka,
než říci někomu do očí:
MILUJI TĚ, VÁŽÍM SI TĚ, POSLOUCHÁM TĚ…

A zem se s námi zatočí,
když díváme se do očí
milých i laskavých,
těch lidských,
kde v nich je
jiskra i smích
všech milujících.

Ivana Sedlamjerová, Kladno 26.10. 2013

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Poprvé jsem se seznámila s Raghudasem na pražském Daršanu 5.5. 2012. Šla jsem hlavně na OmHealing, ale kamarádka mi doporučila přijít na celý den. Řekla jsem si proč ne, zkusím to, snad to nebude nějaká sekta, při nejhorším zabiju den, nic horšího se mi nemůže stát. Čekala jsem na lavičče před začátkem a pozorovala lidi. Většinou byli dost esotericky založeni (lidově řečeno byli divný), celí v bílém a vnímala jsem hodně i ego (tvářili se důležitě). Když jsme v Mandiru čekali na Raghudase (stále jsem si nemohla zapamatovat Jeho jméno), nejprve Služba hovořila o průběhu dne, pak o Raghudasovi a pak jsme ještě v tichosti seděli. Do toho vonné tyčinky, na které jsem nebyla zvyklá, taky trochu  hlad a výsledkem bylo, že jsem začala upadat do lehkého deliria a spánku (byla jsem „mimo“). Najednou se otevřely dveře, přišel Raghudas a já v tu chvíli věděla, že to bude dobrý. Necítila jsem nic, neviděla jsem nic neobvyklého, ale odcházela jsem s úsměvem, spokojeností a nadšením, že tohle je ono. Pak už se to rozjelo. Raghudasovi akce mi otevřely oči a konečně jsem se probrala. Z typicky konzumního života jsem přešla do života, kde si vážím přírody, zvířat a lidí. Pochopila jsem, že nejdůležitější je opravdu Láska a Odpuštění, protože jedině takto můžeme odlehčit Matičce Zemi a pohnout se dál. Už chápu proč se dějí určité věci jako třeba zemětřesení, povodně atd, ale také krize v osobním životě. Někdy to hodně bolí, některé zkoušky bývají velmi těžké...ale to už je povídání na jindy.

Děkuji Vám Raghudasi, že jste mi otevřel oči.

S láskou Věra

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Drahý Raghudasi,

děkuji, že jsem se narodila do této doby a do Čech, děkuji, že Ti mohu být nablízku, je to pro mne velká čest a milost. Od té doby co chodím na akce s Tebou, jsem jiný člověk. Vnímám to já, a vnímá to především moje okolí. Vším čím jsem, jsem díky Boží milosti. Díky tomu, že Ty mě děláš lepším člověkem. Děkuji za všechny krásné bytosti, se kterými mohu žít zde na zemi. Těmi bytostmi myslím lidi a zvířata, se kterými žiji. Cesta s Bohem je tím nejkrásnějším, co si jen lidská bytost jako já může přát. Jsem šťastná a za to vděčím Tobě. Děkuji, že jsi se mi zjevil v tolika podobách a nakonec jako Raghudas. Říká se, že když člověk udělá jeden krok k Bohu on udělá 1000 kroků k němu. Moc jsem se vždy chtěla jet podívat k panu Sai Bábovi do Indie, nevím kde byl ten můj první krok, snad to bylo vyznání lásky Bohu a tak Bůh udělal 1000 kroků ke mně a já potkala Tebe, doma v České republice. Teď jsem opravdu doma. A je mi moc dobře tak, jak jsem a tam kde jsem. Zážitků a toho co se mi v životě změnilo, je hodně. Teď ale cítím „jen“ vděk. A proto končím slovy, Bohu díky. Díky Tobě.

S láskou Barbora

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Monajs

 

Dekuji za krasny Darsan v Brne...nezapomenutelny a hluboky zazitek...Uz vic jak měsíc se mi všude zjevují srdicka,snad uplne ve vsem  :-) je to krasny pocit..jen jsem se chtela optat Raghudase, jestli je to nejake znameni...a na co poukazuje????

Dekuji velice s Laskou M.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬