SVÁMÍ VISHWABALADHARANANDA

SWAMI VISHWABALADHARANANDA



Zážitky lidí se Svámím Vishwabaladharanandou I.

Chtěli bychom využít této příležitosti ke sdělení vašich zážitků a zkušeností se Svámím Vishwabaladharanandou, dříve Raghudasem, které ostatním mohou dopomoci k uvědomění si okolností a vnitřních procesů, které můžete zažívat v jeho přítomnosti.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Každý člověk stejně jako já, má své dobré i špatné charakterové vlastnosti. Úkolem člověka je pomocí rozlišovací schopnosti si uvědomit ty negativní a přeměnit je na pozitivní. V mém případě mi mé negativní vlastnosti „ukazuje“ Raghudas, což je nesmírný dar, který jsem si v okamžiku „ukazovaní“ bohužel neuvědomil. V dnešní den mi Raghudas opět „ukázal“ mé negativní vlastnosti, pomohl mi si je uvědomit, tak mám možnost je přeměnit na pozitivní charakterové vlastnosti, a za to mu nesmírně děkuji.

Raghudas nám „nastavuje zrcadlo“, do kterého když nahlédneme, tak uvidíme své vlastnosti. Můžeme tak vidět své nejhorší charakterové vlastnosti a změnit je na kladné a i toto je nádherný proces. Právě tuto proměnu mnozí nazývají „čističkou“ a spousta lidí si tento duchovní proces v přítomnosti Světla ani neuvědomí.

Je také pravdou, že přílišná blízkost mistra budí neúctu, což je i můj případ. Je pro mě velikým darem, že mohu pobývat často v Raghudasově přítomnosti, a právě proto bych zde chtěl poděkovat Raghudasovi, že mi pomáhá k tomuto uvědomění.

Buďme připraveni, že když se setkáme s Nevyšším Světlem, tak to může být pro mnohé překvapivé, co z nás v přítomnosti Světla může vyvěrat. Nelekněme se a neobviňujme toho, který přináší Světlo, jelikož on není původem našich negací.Vše negativní co se v nás nalézá jsme si v tomto i v minulém životě vytvořili sami a měli bychom za to nést plnou zodpovědnost a děkovat tomu, kdo nám pomáhá tyto negace čistit.

Děkuji Ti Raghudasi,

Filip, březen 2010

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Chtěla bych touto cestou poděkovat Raghudasovi za Jeho pomoc v nejtěžších chvílích mého života, za Jeho světelnou ochranu a také za podporu. Před dvěma měsícemi se mi v meditaci předčasně otevřelo třetí oko a také spustila energie Kundalini, kterou mi předtím kamarád aktivoval k probuzení. Tehdy začaly mé problémy, kdy jsem se snažila energii Kundalini zastavit, nechala jsem ji vystoupit nejvýše do srdečni čakry a modlila jsem se k Bohu, aby tuto energii zase stočil do kořenové čakry, kam patří. Takto jsem se soustředila polovinu noci, jelikož jsem se necítila na tuto energii připravena, když jsem také opakovala jméno Vishwananda a dívala se na obrázek Svámího a Pána Ježíše Krista, energie klesala dolů. Následující ráno ovšem jsem cítila ve své hlavě jakoby páru a tlak a energie jakoby stále chtěla vystoupat až nahoru, nakonec se usadila v kořenové čakře, což jsem si oddychla. Začal se ale odehrávat ve mně od té doby jakýsi souboj mezi myslí a srdcem, zjistila jsem totiž okamžitě, že od té chvíle se mi myšlenky, jak pozitivní, tak negativní vracejí ihned do těla, a že jaksi mé myšlenky získaly sílu. Stačilo doslova pomyslet si o přítelkyni, že má velký zadek a okamžite mě z toho rozbolela hlava, nebo popřát někomu něco špatného a cítila jsem bolest v krku. Zkrátka to pro mě byla úplně nová situace, na kterou jsem nebyla připravena, totiž ovládat každou svoji myšlenku, aby byla pozitvní... Nešlo mi to. Spíše naopak, jakmile jsem zjistila, co se děje, začala jsem produkovat ze strachu z toho, co se mi stane, nebo spíše ze strachu, co by se mohlo stát, myšlenky negativní až extrémně negativní, až úplně zlé. Když už mi bylo fakt špatně a uvědomila jsem si, že se přeci nechci zabít a jsem přeci dobrý člověk, pomalu jsem začala myslet zase pozitivně a dotáhla to opět až k extrému, kdy jsem např. měla pocit i jsem to fyzicky cítila, že mám křídla a měla jsem oči naplněné láskou. S otevřeným třetím okem jsem viděla, jak když myslím pozitivně, vychazí z mých očí jiskřičky, a že když se ztotožňuji se zlem, cítila jsem jakési rohy růst na mé hlavě a zvočí jsem viděla šlehat mi plameny. No děs a hrůza... Bála jsem se vstoupit do kostela, jelikož jsem měla strach, že jsem již tak naplněná zlem, že tam shořím... Vidiny nebo realita? Nevím... Můj obličej také v jedné chvíli vypadal jinak než za hodinu.

Po třech dnech těchto stavů, kdy jsem i prosila Šrí Svámího Vishwanandu o  pomoc, mě napadlo zkusit se obrátit na Raghudase. Šrí Svámího i Raghudase jsem spatřila poprvé na Daršanu v srpnu roku 2009 v Praze. Větší Světlo a více lásky jsem do té doby nikde necítila. Takže jsem měla důvěru. Raghudas řekl, že o mé situaci ví, že přesně ví, co se mi děje a také, že přesně ví, co má se mnou dělat. To si do teď pamatuji. Řekl, že mi třetí oko postupně zavře a že mi bude pomoženo. Byla to pro mě obrovská úleva, nebyla jsem v tom sama a měla jsem jistotu, že Bůh o mě ví. Raghudas mi začal na dálku pomáhat a třetí oko mi postupně zavřel. Dále mě léčí na dálku a teď už i osobně v Ášrámu Vranov. Nevím vůbec, co bych bez Jeho pomoci dělala a zda bych se nezbláznila. Skutečně, upřímně lituji toho, že jsem se do oněch meditací pouštěla a že jsem se raději nemodlila a nežádala Pána, aby On sám rozhodl o rychlosti mého duchovního pokroku. Psychické i fyzické následky jedné meditace a toho, do jakých extrémů se vychýlila má mysl, napravuji dodnes s Raghudasovou a s Boží pomocí. Raghudas mou mysl čistí, dal mi Boži ochranu takovou, jakou jsem nikdy neměla. Když jsem měla tolikrát pocit, že je to špatný, dodal mi víru a svoji jistotou, abych byla bez obav a věřila v Boha a spoléhla se na Něj. Tím vším mi hodně pomohl. Jen telefonický hovor s Raghudasem prozářil pokoj Světlem. Vlastně jsem si uvědomila zpětně, že Raghudas se mnou mluvil vždy tak, jak jsem potřebovala. Když jsem byla ustrašená a potřebovala dodat pevnou víru, dal mi ji, když jsem byla uplakaná a myslela jsem si, jak závažné jsou mé potíže a jak hříšné mé myšlenky, tak celou situaci neuvěřitelně odlehčil a všemu se smál a chechtal, abych si uvědomila, jaké jsou to blbosti a že je to jen mysl...:) a já jsem se chechtala s ním:). Když jsem potřebovala asi uzemnit, byl trochu odtažitější. Zkrátka Raghudas vždy ví, jak se má chovat, přesně tak jak člověk právě potřebuje.

Když bych se měla ohlédnout zpět na ty dva měsíce, co se vše zlepšilo, nyní klidně spím, věnuji se každodenním činnostem, jsem schopna stýkat se svlidmi a bavit se s nimi bez toho, aniž bych jim přála to nejhorší, zklidnila jsem se, hlavně jsem se vyrovnala. Raghudas mi nedovolí pustit se v mysli do větších extrémů. Dal mi kolem mé mysli ochranu, která hlídá, kontroluje a v případě potřeby úplně zastavuje mé myšlenky. Kdo by tohle mohl učinit? Měla jsem štěstí, nebo milost, že mi pomáhá Raghudas. Na každý problém, na každou situaci existuje řešení.

Teď ještě úsměvná historka: Když mi bylo velmi ouvej a procházela jsem se v přírodě, klekla jsem si, prosila Boha o odpuštění a vyslovovala jméno Raghudas, slétly se kolem mě vrány, začaly kolem mě kroužit a krákat a reagovaly přitom na jméno Raghudas. To jsem pochopila i po jiných událostech, že Raghudas je nad přírodou Pánem a tak trošičku tuším, jakou asi může být vysokou bytostí. Pravdivě, vlastně nevím o Něm nic, jen to, že mi pomáhá, v podstatě neustále a hlavně bezpodmínečně. Vím, že nemá lidské vědomí, že setrvává ponořen v přítomném okamžiku. Těším se na okamžik, kdy budu úplně v pohodě, kdy budu ve Světle s jasnou myslí, zdravým tělem a otevřeným srdcem žít svůj každodenní život, kdy se jen ohlédnu láskyplně zpět a vše z toho, co prožívám, již nebude, již mě to neohrozí, bude to jen vzpomínka... To bych si alespoň přála.

Těším se, že zahlédnu a pocítím něco z Raghudasovy Lásky, se kterou přišel na Zem a těším se, že zahlédnu něco krásy ve všech lidech a i ve mne samotné.

Děkuji Raghudasovi, že žiju. Děkuji Raghudasovi, že se právě teď usmívám a že si uvědomuji, že šťastná jsem už teď, protože teď je všechno, co mám.

Natálie, leden 2010

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Jmenuji se Eva. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o zkušenost, jakou jsem zažila, když probíhaly moje terapie.

Již od mládí jsem trpěla pocity méněcennosti a sociálních fobií. První člověk, který mi podal pomocnou ruku, byl právě Raghudas. Pomohl slovem i příkladem a také svým Světlem. Raghudas mi takto pomáhal ještě předtím, než začal pracovat duchovně veřejně. V současné době je osobní setkání s ním ještě větší dar a má velký energeticky potenciál pomoci v nemoci a strádání. Tímto mu chci poděkovat za Jeho pomoc, kterou mi vždy nabídl a dokázal během minuty zrealizovat. Zrealizovat úlevu slovem i svým Světlem.

Děkuji Ti moc. Eva, říjen 2009

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Měl jsem možnost pobývat často v přítomnosti Raghudase jako duchovního mistra. Chtěl bych se zde zmínit o některých skutečnostech, které dle mého názoru mohou pomoci všem, kteří se rozhodli ve svém životě opravdově hledat světlo a tím i vysvobození, samotnou realizaci, osvícení.

V prvé řadě chci říci, že je zapotřebí si uvědomit, kým vlastně samotný mistr je. Je světlem. Je samotným božským vyzařováním, což pro hledajícího a nejen pro něj je nevýslovný dar.
Lidé si mohou ve většině případů jen velmi málo uvědomit a docenit ze svého pohledu nevědomosti ten velký dar, když se mistr nachází v těle a pohybuje se mezi nimi. Je to opravdová božská milost, která je cítit pouhým mistrovým pohledem a jeho přítomností. O co ale více když se Vás mistr např. dotkne. Jednou mi Raghudas řekl: ,,Na co pohlédnu, nezůstane nezměněno.“ Síla těch slov se do mě zaryla velmi hluboko. Doslova mi projel mráz po zádech a já cítil tu velkou sílu pravdy.

Čím více se dokážeme otevřít, tím více cítíme mistrovu záři, sílu a jeho světlo. Pokud to někdo necítí a nevnímá, není to mistrova chyba, nýbrž naše. Častokrát se světlu nedokážeme dostatečně otevřít, nebo jsme ještě tak ponořeni v nevědomosti a temnotě, že tento obal, závoj nám znemožňuje něco cítit. Buďme tedy opatrní s kritikou mistra. Spíše se zamysleme sami nad sebou, proč tomu tak je.

Každý z nás se nachází ve stavu, který jsme si vysloužili svými minulými skutky. Měli bychom si uvědomit zodpovědnost za to, kde se nacházíme a přijmout tento osud a karmu.

V přítomnosti Raghudase jsem najednou zažil, že mnozí lidé byli zahaleni jeho Světlem takovou silou, že po velmi krátké Raghudasově přítomnosti omdleli a to i na několik hodin. Jiní se rozklepali a chvěli, pokud zrovna do mdlob neupadali. Ostatní se jim snažili pomoci, avšak Raghudas velmi razantně a energicky zakázal všem, aby se jich dotýkali. Je to samozřejmé… Přesně věděl, co se s nimi děje. Byli ponořeni do Světla a božské blaženosti. Byl to vlastně intenzivní Daršan a neskonalý dar transformace v jednom.

Je dobré snažit se a usilovat o největší mistrovu přítomnost a to proto, že samotná jeho přítomnost je činná. Dokonce jsou i ti, kterým je na nějaký čas povoleno žit v jeho blízkosti. Takový člověk je doslova transformován a nemusí ani meditovat, protože v přítomnosti mistra je sám o sobě v hluboké meditaci. V takové, do které se dostane jen s velkými obtížemi, pokud vůbec někdy. Je to síla mistrova světla, která mění Váš osud a karmu. Karma se ihned mění na světelnou a čistí se obrovskou silou, dá-li k tomu mistr svolení. Tato síla Světla dokáže změnit i vaše vnitřní vyzařovaní, barvu očí a zevní tvary obličeje i celého těla. Ten, kdo je silný hubne, ten kdo je hubený tak se posílí. Samozřejmě se děje mnohem více včetně uzdravování našeho fyzického, ale i světelného těla, které nám po smrti pomáhá vstupovat a žít ve vysokých duchovních světech. Také nám mistrova přítomnost rozpouští temnotu a negativní karmu.

Může nás osvobodit od bolestného umírání a znovuzrozování do této pozemské úrovně. Toto vysvobození je také velkým nedocenitelným darem.

Je dobré snad i vědět, že hledající nemá bez mistra sám téměř žádnou šanci dosáhnout tak vysokých duchovních stavů a rovin. Právě proto bychom se měli co nejvíce snažit a prosit o mistrovu přítomnost, ať je jakákoli. Ta nejsilnější asi je, když se Raghudas v naší přítomnosti noří do meditace a medituje s námi. Potom dostáváme nejvíce. Je velikou pravdou, že ne každý mistr toto provádí, protože v tomto stavu na sebe přebírá značnou část negace a těžkých energií svých oddaných a přítomných meditujících lidí.

Jak toto mistr pociťuje a co se vlastně v tomto procesu děje?

Mistr sejme z žáka buď celou, nebo část negativní karmy. Přijme ji na sebe a vlastní silou ji následně musí ve svém těle doslova spálit. Mistr transformuje tuto temnotu na světlo. Pro mistra to znamená mnohdy velmi ukrutné bolesti, únavu a vyčerpání, které jen velmi málo hledajících vidí. Drží se poté nějaký čas v ústraní a trpí za své oddané, než toto vše zpracuje. Jen velmi málo lidí si je vědomo této pravdy o mistrech. Zmiňuji se zde o tom, abychom si uvědomili, čeho se nám dostává v přítomnosti mistra a dokázali jsme si toho dostatečně vážit. A co že mistr za to vše požaduje? Nic...pracuje a pomáhá nezištně.

Myslím si ale, že je naší nedílnou povinností mistrovi pomáhat běžnými pracemi, apod., pokud je třeba. Používejme zdravý rozum, každý jistě ví, jak může pomoci, pokud opravdu chce. Oddaní, kterým mistr pomáhá, by se měli uvědomit také v tom, jak mohou oni sami pomoct. To i presto, že to mistr nevyžaduje a nechce. Snažme se mu v jeho poslání pomoci, jak je nám dovoleno úměrně našim možnostem a silám.

Navíc si uvědomme důležitou pravdu, která zní: „Pokud pomáháme světlu, je to ta nejlepší karmajóga v celém stvoření. Vylepšuje nám, prosvětluje a čistí naši karmu a osud. Navíc si touto pomocí násobíme Boží milost, kterou nám pak mistr tisícinásobně vynahradí. Buďme proto vědomými a i my sami se snažme pomáhat světlu. Nebuďme sobci a chopme se této obrovské a neopakovatelné příležitosti pomoci mistrovi a tedy světlu samotnému. Je to opravdový dar. Vždyť mistr za nás trpí a vlastně se za nás dobrovolně obětuje sebedestrukcí a ničením svého těla, zdraví, včetně zdraví duševního i duchovního.

Spalování těchto negací a karmy oddaných v mistrově těle vyžaduje nějaký čas na zotavení. Proto se mistr uchyluje často do ústraní mimo lidi a oddané. I Ježíš se např. uchyloval na horu, když byl vyčerpán od svých žáků. Šel do samoty nabrat sil.

Měl jsem nejednou šanci vidět, jak mistr trpí bolestmi při spalování nečistot svých oddaných ve svém těle. Nebyl to příjemný pohled a nejednou jsem se rozplakal. Když mistr viděl, že pláču, trpěl ještě více a vícekrát mi nedovolil být v jeho přítomnosti při těchto duchovních stavech a očistných procesech. Nechtěl, abych viděl to utrpení.

Dovolte mi zmínit se vám ještě o tom, že jsem byl svědkem, kdy Raghudas již několikrát umíral při vysokých duchovních stavech, při nichž se sjednocoval s nejvyšším a nejmocnějším zdrojem, což je neprojevená božská skutečnost. Zde se mu zastavovalo srdce a dech, opouštěl tělo a přesto se vrátil zpět na Zemi do těla ze své vlastní vůle, aby lidem a světu přinesl nejvyšší světlo paramátman, se kterým na zemi pracuje. Když jsem se ho zeptal, proč se při sjednocení umírá a zastavuje dech, odpověděl mi: „V tomto nejvyšším duchovním stavu, který existuje, již není místa pro tělo, dech a srdeční rytmus. Tyto musí jít stranou.“

Cítil jsem velikou povinnost toto vše sdělit ostatním. I přesto, že Raghudas se sdělení spousty věcí zpočátku velmi bránil. Jsem velmi vděčný, že jsem svolení nakonec dostal a mohl se o tyto duchovní skutečnosti s vámi podělit. Věřím, že nám to pomůže si mnohé uvědomit.

Asi nedokážeme skutečně docenit, s kým máme tu čest a čeho se nám tím dostává.

Erik, květen 2009

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Je tomu již osm let, co jsem potkala Raghudase. Byly mi pak dány čtyři roky v jeho blízkosti. V té době se mi život velmi změnil.

Pochopení a naučit se poznávat pravé hodnoty bytí mi byly ukázány. Bylo mi odpovězeno na otázku: „Co je smyslem života a proč mě vše světské potěší jen na chvíli?“ Život byl tehdy neustálý kolotoč nahoře a dole. A pak zase ta vnitřní prázdnota. Počátky duchovní cesty byly nelehké. Nastalo odříkání sebestředných názorů, činů a čištění vlastností ega. Strachy a špatné vlastnosti, které jsem v sobě nosila, mi Boží Světlo pomohlo vyzdvihnout, uvědomit si je a záhy rozplynout v nicotu. Vždy, když na mě Raghudas hleděl, jsem cítila, jakoby vše viděl. Uvolnění a odevzdání se mi pomohlo více se otevřít.

Poté mnou prostoupilo jemné mravenčení, až jsem doslova necítila tělo. Pocit jako bych tady byla a nebyla. Pak přišlo žhnoucí teplo. Má prosba byla nechat se tím více strhnout a ustát to. Začala jsem se točit a byla jako v nebi. Byly dny, kdy tělo jako hadrový panák chodilo slabé i bolavé. V blízkosti Raghudase se to však rozplynulo. Má roztěkaná mysl a neumlčitelná ústa dostaly také co proto. S jeho pohledem a myšlenkou na něj se myšlenky propadly do nicoty a ústa neměla co říct. Dostávalo se mi vnitřního uvědomění a zpomalení mysli. To vše mě přibližovalo k vnitřní Jednotě, kde jsme si všichni rovni a doma.

Drahý Raghudas mi v životě velmi pomáhal a pomáhá. Stačí už „jen“ jeho přítomnost nebo myšlenka na něj.

Děkuji Ti, že jsi.

***

Pozdní večeře u Raghudase s malým Jakubem:

Byli jsme pozváni na večeři, kde s námi seděl drahý Raghudas. Jako mamka jsem držela ročního synka Jakuba na klíně. Blízcí přátelé Raghudase nám uvařili vynikající mňamku. Panovala klidná atmosféra a těšení se na chutě. Kubíčkovi jsem nestačila dávat do pusinky.

Náhle se otočil a chvíli se díval na Raghudase a on na něj. Pak ukazoval k oknu, jakoby na závěs. Říkám mu: „To mají hezký závěs.“ A Raghudas odpovídá: „Kdepak závěs.“

Kubíček spatřil něco, co já jsem neviděla. Chvilka příjemného klidu, blaženého tepla a slabost, kterou jsem cítila měla smysl. Kubíček se začal tak velmi smát, že jsem měla pocit, jakoby něco vypil. Nemohl přestat, až jsme se museli smát také. Neustále ukazoval a řehtal se. Cítila jsem radost a čisté naplnění. Něco, co ani nedokážu moc vyjádřit.

Za vše s láskou děkuje Eva, květen 2009.

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Již jako malý kluk jsem byl velice zvláštní a odlišný od svých vrstevníků a ostatních dětí. Mé vnímání světa, chování a prožívání se naprosto neshodovalo s tím, co bychom mohli nazvat průměrem a normálem. Byl jsem jiný než ostatní, kladl jsem si otázky, které si nekladou ani někteří dospělí, nehrál jsem si s ostatními a v podstatě jsem tuto odlišnost nechápal a neměl jsem ji rád. Léta plynula, časy se měnily a já jsem si na tuto svoji odlišnost zvyknul, ale i přesto jsem se dále pokoušel přiblížit jakému si normálu. Teď už ale vím, jak jsem byl bláhový, tím že jsem v sobě potlačoval svoji identitu, své pravé Já.

Celý dosavadní život vím, že srdce či duše je to jediné a nejcennější, co člověk v životě má. Mé srdce však bylo uzamčeno. Cítil jsem, že je uzavřené, že spí či dřímá a jen čeká na ten správný klíč, který ho otevře a tím ho probudí a očistí, aby opět mohlo zazářit ve své plné kráse. Měl jsem pocit, že jsem prochodil celý svět a nikde jsem ten klíč nenašel. Byl jsem z toho velice smutný a už jsem začínal ztrácet naději. A když člověk ztrácí naději či víru, tak je to špatné. Ve svém nitru jsem vlastně idealista, ale i idealista musí žít v materiálním světě a žít v dnešním světě, který postrádá duchovní hodnoty jako jsou láska, víra či naděje, je velice náročné…

Osud tomu ale chtěl, aby došlo ke zlomovému setkání s osobou, která měla klíč k otevírání srdcí, neboť ona sama byla tím klíčem. A touto osobou je právě Raghudas. On, který přišel mezi nás, aby přinesl Světlo na Zemi a tím posílil a urychlil proces oduševnění v nás samotných. Na naše první setkání si totiž velice dobře pamatuji, událo se před pár lety v Pardubicích a toto setkání bylo opravdu zlomové.

Raghudas, a nejen on, přišel na zemi, aby všem kteří mají ochotu naslouchat, pomohl. Otevřel mi nejen srdce, ale pomohl mi očistit mysl, rozpouštět karmu a vrátit se zpět na Cestu. On je duchovním hodnotou, seslán od Boha, Stvořitele, původního zdroje či Paramátmanu. Existuje mnoho slov či pojmenování, ale vždy se týkají toho jediného a prapůvodního, ze kterého jsme všichni vzešli a skrze existenci bychom měli dojít k pravému uvědomění a tím se vrátit zpět…

Dnes se mnohdy zdá, že hmota vítězí nad myšlenkou, zlo nad dobrem a lež s nenávistí nad láskou. V době kdy ve jménu Boha teroristé maří tisíce lidských životů, v době kdy pod svícny současných církevních hodnostářů bývá největší tma a v době kdy se rodí falešní proroci a nepraví duchovní učitelé, je velice těžké najít cestu. Cestu, ze které jsme sešli a nyní jak slepci bloudíme v iluzích, které jsme si sami vytvořili, anebo ještě hůře v iluzích, které nám byly vnuceny a my jsme je s ochotou a pokorou přijali.

Stejně jako stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak i stejným způsobem se falešné iluze bohužel stávají realitou našich všedních dnů. Žijeme totiž v dualitě, jejíž základním principem je konflikt dobra a zla. A zlo právě využívá opia moderní doby, aby se udrželo u moci. Materialismus a ateizmus jsou právě takovými opii, jsou to novodobá náboženství, pozlátka a nepravé hodnoty, které nám v důsledku jen uškodí. V současnosti to můžeme velice dobře pozorovat na celosvětové finanční krizi.

Lidé si musí uvědomit pravé hodnoty a to za cenu, že ztratí hodnoty falešné. Musíme si uvědomit pravdu a otevřít se jí a nejen jí, ale i dalším ctnostem jako láska, víra a naděje. Zlo je odvěký nepřítel dobra a je potřeba vědět, že zlo se tak lehce nevzdá ve svém boji se Světlem, čili láskou a dobrem. Zlo bude útočit skrze člověka všemi možnými prostředky na Světlo. Stejně jako Ježíš Kristus také přinášel Světlo na Zemi, tak zlo v srdcích pravověrných stoupenců církve oné doby dosáhlo svého cíle a tím bylo jeho ukřižování. Proto bychom měli otevřít svá srdce a naslouchat svému vnitřnímu hlasu, žít v míru, pokoji a v lásce se všemi bytostmi této planety. A s pomocí, která nám byla poskytnuta to jistě dokážeme…

***

Je chladný zimní večer, ležím na posteli a rozjímám. O čem? No přece o životě. O tom co se stalo, co se nestalo a co se mohlo stát. Poslední týdny či měsíce mého života jsou plné změn. Ne, nejsou to žádné ohromné změny, spíše menší ale rozhodně nejsou bezvýznamné. Změny, které jsou v něčem rozhodující, v něčem stěžejní a v něčem osudové. Spíše než vidět jsou tyto změny cítit. Jsou cítit srdcem, alespoň tedy prozatím.

Původem těchto změn je Raghudas, člověk který je v mém nitru nastartoval. Dříve jsem pociťoval ohromnou prázdnotu, nenaplnění až frustraci. Vnější svět, věci materiální a povrchní mě nedokázaly natolik zaujmout, abych se nechal jimi pohltit a následně se s nimi i ztotožnit. Cítil jsem v sobě velkou potřebu hledání a bohužel následného nenacházení, což ve mně vzbuzovalo silný pocit neuspokojení. Cítil jsem vnitřní „žízeň“ po věcech duchovních a až teprve Raghudas mi dal „napít“. Bylo to jako probuzení z dlouhého snu. Žízeň byla uhašena, srdce bylo otevřeno a nitro naplněno. Ale co dál?

Toto byl teprve začátek, začátek dlouhé Cesty, Cesty poznání. Tato Cesta není jednoduchá, tedy přinejmenším ne ve svém počátku. Po prvotním uhašení žízně přicházejí další věci a to v podobě různých psychických stavů. Přecitlivělost, stavy úzkosti jsou střídány stavy euforie, pláč, smích, únava, vztek, lítost a další jsou jen některé z výčtu průvodních jevů na Cestě k pravému sebepoznání. Jsou to pocity jako při jízdě na horské dráze, nevíte kde jste a co to s vámi udělá, chvíli jste nahoře a chvíli zase dole. Ale po překonání těchto prvotních jevů, které mohou trvat týdny až měsíce, dochází k uvolnění. Toto uvolnění jsem pocítil vždy a silně v přítomnosti Raghudase, který mi cestu odlehčil pouhou svou přítomnosti, pouhým svým mávnutím ruky či neobyčejným pohledem. Cítím, že tento pohled je velmi transformující. Pocity těžkosti jsou vystřídány pocity lehkosti, radosti a naplnění. Problémy se stávají stále menšími až úplně mizí. Všechno se najednou zdá být jednodušší, lehčí a jasnější. Je to až logikou nepochopitelné a trochu i podezřelé, že vše najednou jde tak hladce. Ale to je přesně to, co jsme tak dlouho hledali a konečně i našli. Raghudas je tou cestou. Proč vyhledávat problémy a očekávat další těžkosti? Neměli jsme jich přece až dost? Vychutnejme a prožijme tyto změny, které se v některých z nás právě odehrávají a pojďme jim naproti. Buďme lehcí, šťastní a naplnění, neboť to je naše pravá lidská podstata.

***

Raghudas je ve spojení s přírodou a samozřejmě také i se zvířaty. Někdy s nimi i vnitřně promlouvá. V Raghudasově přítomnosti jsem se několikrát stal svědkem pozoruhodných událostí. Bylo to krásné a poutavé - cítit, jak mezi ním a celou přírodou proudí láska.

Chtěl bych Vám zde vyprávět jeden z příběhů, který jsem zažil, když jsem mohl trávit nějaký čas vedle něho. Seděli jsme na břehu jezera, pozorovali jsme okolní přírodu a najednou jsme spatřili divokou labuť.

Jakmile ji Raghudas již v dálce spatřil, začal se usmívat. Nechápal jsem proč, až později jsem pochopil. Tato labuť se k nám stále více přibližovala, až doplula k nám na samý břeh. Vystoupila z vody a mířila přímo k Raghudasovi. Nejdříve ho začala okusovat, Raghudas ji chytil lehce za zobák, dal jí Světlo a tím ji i zklidnil. Očekával jsem, že labuť začne zběsile utíkat, však k mému překvapení se odehrával pravý opak. Byl to ohromující zážitek. Labuť se poté pokorně posadila přímo proti němu a hleděla mu rovnou do očí. Takto setrvala v jakémsi vnitřním klidu asi 15 minut. Než se opět odebrala do vody, jakoby se uklonila a poté se pomalým, trochu až vrávorajícím krokem, jakoby v jistém opojení, vracela zpět do vody. Ptal jsem se, co to vše mělo znamenat a Raghudas odvětil: „I divoká zvířata si chodí pro Světlo.“ Okolo chodící lidé byli v úžasu, jelikož něco takového ještě neviděli. Využil jsem tedy pohotově situace a začal fotit tento nezvyklý okamžik.

 

***

***

V čase, který jsem strávil v Raghudasově přítomnosti, jsem měl příležitost ho poznávat. Bylo pro mě zajímavým zjištěním, že se ve svém životě věnuje nejen duchovní, ale i fyzické stránce. Někteří lidé mohou mít utkvělé představy o duchovních, např. co by měli splňovat. Ale nemusí tomu tak být. Překvapilo mě, že také on žije normálním životem a věnuje se aktivně sportu. Právě toto zjištění odbouralo mé předsudky o asketickém způsobu života.

Několikrát jsem byl přítomen s Ragudasem, když sportoval a při jedné z příležitostí jsem pořídil několik fotografií. S úsměvem jsem na něj naléhal, abych mohl tyto fotografie odhalit lidem, aby i ostatní stejně jako já, měli možnost odbourat některé ze svých předsudků.

„Vše co děláte, dělejte naplno, opravdově a s láskou." - Raghudas

Martin, září 2008

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

„Bože, chceš-li, abych Ti byl věrný, udělej zázrak! Dej mi najevo Svou přítomnost a já půjdu za Tebou!”

A druhý den se to stalo…

Potkal jsem odpoledne kamaráda a svěřil jsem se mu se svými problémy. Bylo to pěkně strávené odpoledne.

Ještě ten večer pro mě přišel a povídá mi: Oblékni se a pojď, mám pro Tebe překvapení. Přijel mistr, řekl jsem mu o Tobě a přijme Tě.“

Po těchto slovech jsem v sobě cítil rozčarování. Věděl jsem, že budu blíž Bohu jako nikdy předtím. Už jednou jsem zažil setkání s mistrem, ale nikdy jsem s ním nebyl sám.

Byl jsem nevrlý a nesvůj. To je ale v pořádku, to jen zlo ví, že přijde Světlo a ono bude chtě nechtě muset ustoupit. Jeho přítomnost byla cítit a když po pár minutách přišel do pokoje a já se podíval do jeho očí, bylo hotovo. Od té chvíle jsem v sobě cítil, jak temnota zápasí a snaží se mě odradit od toho, kvůli čemu tady Raghudas je.

Ten večer jsem dostal Raghudasův Daršan, Světlo. Promlouval se mnou také a já jsem postupně začínal cítit obrovskou úlevu. „Uvolni se“, říkal mi, ale nebylo to tak jednoduché. Zlo ve mně se bránilo a doslova mistrovi nadávalo, útočilo na něj. Raghudas mě ale ujišťoval, že je to v pořádku. Byly to hrozné myšlenky, strašné věci, nadávky, urážky. Podkopávalo mě to a chtělo mě to doslova odradit. Čím hlouběji do mě Raghudas vstupoval a čím déle se do mě díval, tím více to začínalo řvát, tím více se to bránilo. V tu chvíli jsem si nebyl jist sám sebou. Jsem to Já, nebo nejsem? Raghudas mě ale stále ujišťoval, že je to v pořádku, jen ať se mu odevzdám.

Když jsem ho do sebe pustil, všechno se začínalo rozjasňovat. Jak mě uklidňoval, začalo to vše postupně mizet. Už jsem pak ani nepřemýšlel nad tím, kde to je, či co to je, myšlenky zmizely. Měl jsem jistotu, že už jsem v bezpečí, v náruči Boha a žádné další podobné myšlenky mě nenapadaly. Byl jsem jako malé dítě v maminčině náruči.

Druhý den ráno mi připadalo, jako bych to ani nebyl já. Doslova jsem se vznášel. Zažíval jsem nepopsatelné stavy lásky, soucitu, porozumění, duševní svobody a absolutního klidu. Barvy byly pestřejší, vnímání bylo jasnější. Bylo to jako bych cítil trávu růst. Vnímání naprosto na jiné, jemnější úrovni. Připadalo mi, že se pohybuji na úplně jiné planetě.

Všechny lidi jsem strašně rád viděl, lidi v autobuse, své kolegy z práce, atd. Všichni byli součástí, oni byli mnou a já jsem byl jimi. Najednou všechno dávalo smysl a bylo jasné. Přál jsem si, aby tento pocit nikdy neskončil.

Jak dny ubíhají, cítím v sobě stále Raghudasovo Světlo a sílu. Je to krásný pocit vědět, kde hledat pomoc a které se vám vždy dostane, ať už jste kdekoliv a kdokoliv.

Na závěr bych chtěl napsat jen…nezapomínejme se jeden na druhého usmívat, pomáhat si, tolerovat se navzájem. Být k sobě upřímní. Chtěl bych všem lidem popřát klid a mír na duši.

Michael, únor 2008

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Poprvé jsem se s Raghudasem setkala na podzim roku 2004. Byl to můj bratr Zdeněk, který nás spolu seznámil. Skončily mi prázdniny a já jsem začala pokukovat po inzerátech na práci v zahraničí. Jednou mi Zdenda začal vyprávět o svém kamarádovi Raghudasovi a vyslovil jeho přání mě poznat.

Netrvalo dlouho a Zdenda mě s Raghudasem seznámil. Tehdy bydlel v malém domku v jedné malé vísce. Vůně, která se u něho doma linula z vonných tyčinek navozovala atmosféru tajemného duchovna. Během tohoto a dalších pobytů v jeho domku mě Raghudas zasvěcoval do oblasti duchovna. Slovo Bůh mi nebylo cizí, ale doposud jsem hledala určitou představu. To, co mi vyprávěl Raghudas, ve mně probudilo touhu dozvědět se něco více. Většinu času jsem trávila v jeho přítomnosti. Ať už to byly procházky po okolí s vyprávěním o Bohu, Světle a Nekonečnu, nebo sezení v pokoji bez jediného slůvka při poslechu duchovních písní. Obojí mi bylo blízké.

Asi po třech návštěvách se mi přihodilo něco zvláštního. Po večerní meditaci jsem se najednou začala chvět po celém těle. Necítila jsem žádný chlad a tak jsem nechápala, co se to se mnou děje. Návaly chvění nešly zastavit, natož vědomě ovládat. Do cesty mi vstoupil Raghudas, který se pohledem na mě jemně usmál a posadil si mě před sebe na židli. Tázavě jsem se na něho dívala, on však zavřel oči a tichým hlasem mi řekl, ať se tomu stavu plně poddám. Poslechla jsem a nechala jsem proudit zesilující se chvění celým mým tělem. V tu chvíli jakoby kolem mě nic neexistovalo. Nevnímala jsem lidi kolem, jejich hlasy, plynoucí čas a snad i svoje třesoucí se tělo. Najednou jsem byla „mimo“.

Později mi Raghudas vysvětlil, že je to velký dar, když tento stav přijde. Boží světlo prochází celým tělem a očišťuje ho. Tím jsem si po docela krátké době zažila v přítomnosti Raghudase svůj první duchovní stav, na který vzpomínám až do teď. Toho večera jsem po tom zvláštním okamžiku neměla chuť spát, ještě jsem v sobě cítila dozvuky chvění, takže jsem větší část noci jen tak probděla.

***

Počal rok 2005 a mně se podařilo po dlouhých měsících najít v Dublinu rodinu, ve které bych pracovala jako au-pair. V polovině února jsem odjela obtěžkána batohy a vstříc něčemu novému. Během prožitých měsíců jsem se s Raghudasem duchovně sblížila, takže loučení pro mě bylo těžké. Na druhou stranu jsem ale cítila, že ten krok do neznáma musím udělat. Celou dobu pobytu v Dublinu jsem věděla, že je Raghudas stále se mnou. Vždy jsem cítila jeho podporu a pomoc ve složitých a bolestivých situacích. Jakoby mi vytvořil obláček, který zmírnil můj pád, anebo k pádu vůbec nedošlo. Občas jsem měla lehké chvění v těle, ale nikdy to nebylo jako v ten večer s Raghudasem. Pokaždé jsem se ale snažila najít si klidné místo a vybavit si to, co mi tehdy Raghudas říkal.

Na vánoce jsem se moc těšila do Čech. Snad proto, že jsem nikoho blízkého za celý rok neviděla. Myšlenka, že opět uvidím své blízké a Raghudase, mi vytvářela ještě větší úsměv na tváři a jemné šimrání na hrudníku. Dny strávené v blízkosti Raghudase byly těmi, ze kterých jsem čerpala po celou dobu pobytu v rodině do té doby, než přiletěl Raghudas se Zdendou na návštěvu. Vždy jsem si nesmírně vážila těchto návštěv. Pokaždé jsem byla velice šťastná, že jsem mohla mít u sebe dvě nejdůležitější osoby v mém životě.

Po téměř třech letech uplynulých jako voda, ale na druhou stranu nekonečných v duchovním stesku jsem se vrátila zpět do Čech. V listopadu jsem s Raghudasem a Zdendou letěla na zaslouženou dovolenou do Thajska. Každý pobyt v přítomnosti Raghudase je příležitostí uvědomit si své vlastní chyby. Nejednou jsme oba měli zkoušky, ve kterých jsme poznali, jací skutečně jsme a pomocí Raghudase si uvědomili, co je potřeba na sobě změnit. On je naším zrcadlem. Nastavuje nám naši skutečnou tvář.

Jednoho dne jsme se vydali skrze džungli na jednu pláž. Lehla jsem si na vyhřátý písek, zavřela oči a nechala slunce tančit po mém těle. Po chvilce přišlo to známé chvění. Opět nic neexistovalo. Šumění moře, lechtající slunce, větřík a vlasy v obličeji. Tělo jsem téměř nevnímala. Čas pro mě neexistoval, nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale Raghudas mě už musel z tohoto stavu probudit, abychom měli čas na cestu džunglí zpět. Po „probuzení“ vnímám prostředí jako studené, cítím mírné zklamání, lítost a chtěla bych se vrátit zpět do tohoto stavu. Dá velkou práci opět rozpohybovat své tělo. I přes to všechno cítím, že jsem duchovně o něco bohatší.

Konec roku 2007 jsme trávili s Raghudasem. Během těchto dní mi nabídl azyl v jeho domě. V tu chvíli jsem si jen těžko uvědomovala, jaký dar mi byl nabídnut. Souhlasila jsem a do dvou týdnů jsem se nastěhovala do domku. Měsíce plynuly a já jsem procházela, někdy i těžce, různými zkouškami, které mi Raghudas postavil do cesty. Vždy říkal, že pokud chce člověk duchovní růst, nikdy to není lehká cesta bez námahy. Musíme něco odhodit, umět se něčeho vzdát, na druhou stranu něčemu se postavit, zdolat překážky, které nás krůček po krůčku vedou „tam do nitra“ k našemu Pánovi. Někdy jsem prožívala těžké chvíle, často jsem měla snahu vzdorovat a vše si odůvodňovat, ale před Raghudasem jsem narazila na tvrdou skálu, která se nepohla ani o píď. On vždy věděl proč. Za jeho nekonečnou trpělivost jsem mu velice vděčná. Často jsem plakala z pocitu, že je ke mně svět nespravedlivý a že si nic takového nezasloužím. Teď už ale vím, že to bylo ego, které se snažilo vystrčit růžky. Občas mi stačilo se pomodlit na procházce v lese, kam jsem měla potřebu při těchto náladách chodit. Někdy jsem si sedla do meditační místnosti, hleděla na obrázky Avatárů a ani nevím mnohdy jak, chmury odešly a na rtech se objevil úsměv.

Občas jsem plakala i z jiných důvodů. Byly to stavy, kdy jsem v sobě cítila totální prázdnotu. Postupně ze mě mizely všechny pocity, city. Bylo toho málo, čemu jsem se dokázala zasmát. Sledování komedie byla pro mě ztráta času. Nedokázala jsem se sama zabavit. V té době to bylo pro mě něco nového, co jsem neznala a  snad jsem se toho i trochu děsila. Obávala jsem se, zda budu při tomto odosobnění schopná dát někomu nebo cítit něčí lásku. Raghudas mě ujistil, že své city mohu opět probudit, pokud budu chtít. Teď už mi tyto stavy nejsou cizí a myslím, že už jsem schopná je snášet lépe.

Jeden zážitek je pro mě stále ještě dost živý. Jednoho večera jsem byla doma sama. Netušila jsem, kdy se Raghudas vrátí, a protože horní patro domu se kvůli renovaci stalo neobyvatelným, spala jsem na gauči v obývacím pokoji. Spíše jsem se o spánek snažila. Byla jsem ve stavu, kdy jsem měla zavřené oči, ale i přesto vnímala vše kolem sebe. Z dřívější doby jsem si zvykla na občasné zvuky, jakoby v pokoji někdo chodil a přešlapoval, a tak jsem jim nevěnovala velkou pozornost. Pozdě v noci se mi ale velice živě zdálo, že slyším zvuky, jako když se Raghudas vrací. Vstala jsem, ale dům byl tichý a nikde nikdo. Za pár hodin se mi to přihodilo opět. Přísahala bych, že jsem opět slyšela Raghudasův hlas. Najednou jsem cítila, jak mi někdo přikládá ruku zezadu na hlavu. V tu chvíli se mi zrychlil a prohloubil dech, ve stejný okamžik jsem měla před očima obraz jakoby černé díry, do které jsem ve spirálovitém pohybu padala. Uklidnila jsem se, neboť jsem slyšela za sebou hlas: „Neboj se, buď klidná.“ Po určité době se ruka z mé hlavy oddálila a obraz se ztratil, dech se mi opět zklidnil. Bylo to příliš živé na to, abych mohla usnout. V bdělém stavu jsem zůstala až do rána. Druhý den jsem to líčila Raghudasovi. S úsměvem mi říkal, že pokud přijde v duchovním těle, jsem snad schopná ho vnímat více, než v jeho fyzickém těle. A ten dotek nebylo nic jiného, než že mi dal Daršan. Bylo mi docela líto, že nejsem dost otevřená na to, abych mohla jeho velikost plně vnímat i v jeho fyzickém těle. Je to vlastně moje chyba, že nejsem schopná přijímat jeho prostřednictvím Světlo, které mi dává každým okamžikem. Snad si toho málo cením, zřejmě ještě nedokážu mým prostým lidským rozumem pojmout to, kým vlastně Raghudas je a jak moc mi pomáhá.

Jednoho večera jsme spolu seděli v restauraci na večeři. Talíře byly téměř prázdné. Najednou se na mě Raghudas upřeně zadíval. Tyto jeho pohledy už docela znám a buď posléze přijde absolutní ticho, kdy vím, že se mnou Raghudas duchovně pracuje, nebo přijde duchovní otázka. Tentokrát přišel duchovní rozhovor v této podobě:

R: Kde jsi?
J: Nevím, někde na cestě.
R: Bude ti to ještě dlouho trvat?
J: Nevím, kolik mi té cesty ještě zbývá a za jak dlouho tam dorazím.
(chvíle ticha)
R: A kde jsi teď, už tam jsi?
J: Nééé, ještě ne, zase nejsem tak rychlá.
(ticho)
R. Už?
J: Nevím, možná?
R: Vezmi si to, vezmi si, co ti dávám. Už to máš?
J: Počkej chvilku.
R: Už???

Odpovědí na tuto Raghudasovu otázku mu byly moje kanoucí slzy. V té chvíli jsem zažívala neskonalý pocit blaženosti a štěstí, naplnění Boží láskou, klid a mír v duši. Ten pocit nedokážu moc dobře popsat, přála bych to zažít každému. Po chvíli tichého sezení a vzájemného usmívání jsme si oba osušily slzy, zaplatili účet a odjeli domů. Zřejmě jsme pro lidi kolem působili docela podivuhodně, ale v tu chvíli lidé kolem mě neexistovali.

Tak to bylo pár z mnoha zážitků, které jsem prožila za těch několik let s Raghudasem.
Raghudas je především mým duchovním učitelem. Je ale i mým otcem, matkou, je mi vším, co právě v tu danou chvíli potřebuji. Jsem si plně vědoma toho, že by můj život plynul úplně jiným směrem, kdyby si mě Raghudas k sobě nepřivolal.

Největší dík patří Raghudasovi za to, že mě vede na duchovní cestě ke konečné stanici „Domů“, má se mnou ohromnou trpělivost (je to těžké, když je člověk tvrdohlavý, jako já :-). A jak říká on, jeho prací je očistit diamant od prachu a hrubých nečistot, aby opět mohl zazářit v celé své kráse.

Za všechno Ti moc děkuju, Raghudasi. Mám Tě moc ráda.

Jana, listopad 2007

 

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬  ॐ क्रिया बाबाजी नमः ॐ ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

 

Stěžejním bodem pro upřímně hledajícího člověka je setkání s duchovním učitelem. V tom okamžiku se změní a neuvěřitelně zrychlí duchovní proces v člověku. Duchovní učitelé lidem pomáhají, posilují je, pracují s nimi a vedou je k cíli. Člověk sám bez mistra nikdy nemůže a nikdy nedosáhne takových stavů (pokud sám není Světlem) a takové duchovní rychlosti jako s mistrem. Jeho práce je velice silná, intenzivní a upřímně hledající člověk to cítí a prožívá jako milost. Mistr dává nezištně nejvyšší Světlo už pouhou svou přítomností. Pracuje nejen s naším fyzickým, ale i jemnohmotným tělem. Otevírá člověku srdce, probouzí ho, rozšiřuje vědomí, tlumí ego, zastavuje mysl, posiluje a čistí duši. Toto vše je dar vedoucí k Pravdě, Jednotě, Poznání, k Nejvyššímu Světlu, realizaci, tedy uvědomění si Božství v sobě samých

Svámí Vishwabaladharananda je pro hledajícího milostí, neboť přináší Světlo a vyzařuje ho do okolí. Toto Světlo je lidským okem neviditelné, ale můžeme ho vidět Ajna čakrou (třetím okem). Působí na ostatní tím, že urychluje a očišťuje jejich duchovní cestu. Pokud Svámí pracuje s lidmi, tak jen pro jejich vlastní dobro a duchovní pokrok. Lidé se ale mnohdy drží ega, čili svého nepravého „já“. Svámí pracuje s lidmi tak, že oslabuje toto nepravé „já“ a to může bolet. On nás svou prací osvobozuje z pout ega a vrací nás do pravé přirozenosti, tedy k naší duši, kvnašemu pravému „Já“. To je zkušenost, kterou zažíváme v jeho přítomnosti.

Na jedné straně toto božské vyzařování pomáhá člověku, zbavuje ho negativity a očišťuje jeho nitro, ale zároveň na druhé straně tento proces očišťování není bez následků, (pokud se tedy nejedná o techniku Atma Kriya Yogy, která je bez následků a je velkým darem). Při očišťování je člověk zbavován negativity čili temnoty. Avšak tato negativita před tím než je zničena, musí projít skrze vědomí a člověk tuto negativitu prožije. Tento proces může být vnitřně bolestivý a pokud člověk není dostatečně silný, tak se tato negativita může projevit a otočit nevědomě proti mistrovi. Když nastane tento okamžik, tak se člověk „vnitřně čistí“. Je to jakýsi vnitřní boj mezi dobrem a zlem, při kterém je nutné mít silnou vůli, bojovat, nevzdát se a nepodlehnout negativitě. Jsou to zkoušky, kterými musíme projít. Světlo za nás nemůže na duchovní cestě učinit úplně vše. Člověk sám by se měl aktivně podílet na svém duchovním růstu. Je třeba si tyto věci uvědomit; být trpělivý, pokorný a láskyplný.

Děkuji Ti Svámí,

Martin, prosinec 2006